Krize covid – zastavení ekonomiky a uzavření škol – donutila mnohé členy domácností zůstat doma. To se projevilo na zvýšeném počtu ohlášených případů týraní žen. „Oproti loňsku jsme zaznamenali dvojnásobný nárůst počtu telefonátů od žen v ohrožení,“ potvrzuje pro ZdraveZpravy.cz socioterapeutka a zakladatelka spolku Rosa – centrum pro ženy Zdena Prokopová
Rosa pomáhá zejména ženským obětem domácího násilí a násilí ve vztahu prostřednictvím registrovaných sociálních služeb. Smyslem její činnosti je zejména poskytnutí bezpečí, jistoty, posilování klientek, aby našly sílu a vlastními silami dokázaly situaci změnit.
„Provozujeme utajený azylový dům a pracujeme na prevenci. Fungujeme již 27 let,“ říká v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz statutární zástupkyně spolku Rosa Zdena Prokopová.
Dodává, že při jarní covid krizi, kdy Rosa zaznamenala vysoký nárůst telefonů žen v ohrožení, Rosa zareagovala tak, že zřídila další telefonní linku a začala poskytovat i online poradenství. Prostřednictvím mailů, chatů i skypu.
Týrání žen nelze podceňovat
Podle Zdeny Prokopové domácí násilí na ženách není možné podceňovat, protože jsou případy, které končí zabitím ženy, byť ho nikdo nepředpokládal. V této souvislosti upozorňuje na nebezpečnost škrcení a dušení obětí domácího násilí.
„Policie ČR při krizi covid-19 například řešila, kam umístit násilníky v momentě, když je nešlo vykázat ze společné domácnosti. Třeba kvůli tomu, že měli covid-19,“ vrací se i do jarních měsíců v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz.
Podle ní od roku 2007 fungují v Česku takzvaná intervenční centra, kam se týrané osoby mohou obrátit o pomoc. Avšak stále chybí takzvané utajené azylové domy pro ženy [třeba i s dětmi], nebo alespoň bezpečné a specializované azylové domy pro ženy. Ty přitom dle jejích slov i chybí i v novém návrhu zákona o sociálních službách Ministerstva práce a sociálních věcí [MPSV]. Což je dle jejího názoru chyba, zvlášť, když autoři návrhu zákona na tuto skutečnost byli upozorňováni.
Domácí násilí jako přestupek, ne jako trestný čin
