Ve 45. epizodě jsem měla skvělou příležitost si popovídat s Tomášem Hajzlerem o tom, jak v dnešní době zlepšit místní život, co to obnáší fungovat v rámci komunity a vlastně proč bychom měli usilovat o kvalitní sousedské vztahy. 

Tomáš píše a přednáší už téměř dvacet let o tématech nové práce, budoucnosti podnikání, výchovy dětí, vzdělávání, sousedství a místně ukotveném životě.

V této epizodě jsme probírali, jak důležité je zaměřit se na lokalizaci – podporovat místní podniky, sdílet zdroje, mít dostatek společných míst pro setkávání a třeba i pracovat v domovském regionu. V rozhovoru jsme zabrouzdali i k tomu, jak funguje současná ekonomika zaměřená na růst a jaký je rozdíl mezi tím, co nazýváme zaměstnáním, a skutečnou prací, která má smysl a naplňuje nás.

Řešili jsme i to, že relativně malé aktivity, jako sousedské akce nebo společné lokální projekty, mohou přispět k odolnosti komunity, pocitu domova, nebo zmenšení pocitu osamělosti, a tím zlepšit náš každodenní život i přispět k celkovému zdraví.

Ať už jde o to, jak se lépe propojit s lidmi kolem nás, nebo o to, jak udržet místní zdroje "živé", věřím, že si v téhle epizodě najdete spoustu inspirace.

Díky, že posloucháte, a dejte mi vědět, jak u vás fungují sousedské vztahy! 😊🎧

Vše zásadní o Tomáši Hajzlerovi najdete na jeho WEBU a nezapomeňte odebírat jeho ZPRÁVY ZE ŽIVOTA.

V dnešní době, kdy se stále více lidí zajímá o udržitelný životní styl a ekologické hospodaření, je inspirativní slyšet příběhy těch, kteří se rozhodli žít v souladu s přírodou. Jedním z takových příběhů je i ten Zuzany Lavičkové a její rodiny. V této epizodě Zuzka sdílí své bohaté zkušenosti a postupný duševní vývoj, který vedl k rozhodnutí změnit životní styl, utéci z města a ponořit se do venkovského života.

Hledání ideálního místa pro rodinu

Zuzana a její manžel se rozhodli opustit městský život a hledat místo, kde by mohli žít v souladu s přírodou. Po dvou letech cestování a vnitřní transformace našli ideální farmu v Leleticích, a ač byla v dezolátním stavu, cítili, že má rozhodně potenciál stát se jejich vysněným domovem. Po deseti letech tvrdé a kretivní práce se Lavičkovým podařilo vytvořit krásný prostor, který nyní slouží jako ekologická farma, multifunkční místo pro setkávání a ukázková permakulturní zahrada.

Regenerace půdy, permakultura

Rodina se věnuje chovu asi 70 ovcí a také několika krav. Společně se snaží regenerovat půdu, která byla dříve využívána konvenčním zemědělstvím. Zaměřují se na metody, které podporují zdravý půdní život a zlepšují kvalitu půdy. Nepoužívají pesticidy, ani chemická hnojiva, která mohou poškodit půdu a životní prostředí.

Jedním z klíčových prvků rodového statku je přírodní zahrada, která byla vybudována v souladu s permakulturní principy. Zuzka navrhla zahradu tak, aby byla pestrá, podporovala biodiverzitu, zlepšovala mikroklima kolem statku a inspirovala návštěvníky k vytváření vlastních přírodních zahrad. Zuzka také zdůrazňuje důležitost kompostování a využívání organických zbytků, např. z kuchyně, které se pak vracejí zpět do půdy. 

Festival Setkání v srpnu a další aktivity

Letos jsem navštívila festival Setkání, který pořádají manželé Lavičkovi vždy v srpnu ve Stodole Jamky, a byla jsem ohromně nadšená. Na festivalu jsem si zacvičila jógu, tančilo se, fermentovali jsme zeleninu, malovali akvarel přírodními barvami, zpívali jsme a užívali si dobrot od lokálních výrobců. Festivalem proudila neuvěřitelně pohodová atmosféra ideální pro sdílení inspirace, pro zastavení se a užívání si "teď a tady". Festival se zaměřuje také na zdravý životní styl, podporu místních tvůrců a inspiruje osobními příběhy k pozitivním změnám.

Zuzka v rámci všech svých aktivit navíc stála u zrodu první pražské komunitní zahrady, spoluzaložila svobodnou školu a odstartovala v Příbrami bezobalový obchod YesBez, kde lidé mohou nakupovat ekologicky a bez plastových obalů. Tento obchod je dalším střípkem pro místní obyvatele k udržitelnějšímu životnímu stylu.

Autenticita a rovnováha v životě

Zuzka se v našem rozhovoru zamýšlí nad tím, jak se její životní styl a hodnoty vyvíjely v průběhu let. Snaží se najít rovnováhu mezi svými ideály a realitou každodenního života, a za zkušenosti se už vyhýbá přísným pravidlům a dogmatům, která by ji mohla zahlcovat a stresovat. Přeje si žít v harmonii s přírodou a citlivě respektovat její cykly.

V závěru říká, že "nejdůležitější je zůstávat v srdci, být k sobě pravdiví a autentický. Když jsme k sobě pravdiví, jsme spokojení a nemůžeme vytvářet zlo." Její příběh budiž inspirací pro všechny, kteří uvažují o změně svého přístupu k životu a kteří se chtějí více napojit na matku přírodu.

Vše o Zuzce Lavičkové, o Stodole Jamky, o její permakulturní zahradě a o festivalu Setkání se učitě dozvíte z webu www.zuzanalavickova.com, kontaktovat můžete Zuzku také na Facebooku nebo IG jako Nespoutanou zahradnici.

Zvu vás srdečně k poslechu ryze jarní epizody podcastu "Žít udržitelně", kterou jsem nahrála v Zahradních lázních Hasina s inspirativní Vlastou Hlinkovou. Vlasta je nejen majitelkou Zahradních lázní Hasina, ale také vášnivou zastánkyní permakultury a využívání divokých rostlin v ozdravné terapii duše i těla. Vlasta se se mnou podělila o svou cestu k permakultuře, která je nejen odrazem udržitelného zemědělství, ale i filozofií všech dalších aspektů života v souladu s přírodou. Příběh, jak se s permakulturou seznámila, se začal psát díky pracovním povinnostem v Toulcově dvoře, pokračoval přes sebevzdělávání po aktivní účast na mnoha kurzech rozličného zaměření.  Rozhovor se ale točí především kolem tématu jedlých divokých rostlin, které jsou nejen chutné, ale také plné živin a mají zásadní léčivé účinky, především nyní na jaře. Vlasta sdílí své bohaté zkušenosti v oblasti celostní péče o zdraví, fytoteraie a aromaterapie, a vysvětluje, jak mohou pozitivně ovlivnit naše tělesné zdraví a celkovou duševní pohodu. Dále se dozvíte o významu přírodních cyklů a jak můžeme žít v harmonii s rytmem přírody. Vlasta vám představí, jak si můžete sami doma připravit například olejové maceráty a sirupy z léčivých bylin, které jsou nejen účinné, ale jejich příprava vás také může bavit a významně přispět k vaší soběstačnosti. Vlasta vás v rozhovoru zavede do světa svých Zahradních lázní Hasina, které jsou certifikovaným ukázkovým permakulturním projektem. Na vlastní kůži (a na vlastní celé tělo i mysl) zde můžete vyzkoušet mnohé terapeutické procedury a konzultovat svou cestu směrem k životním stylu, který je v souladu s přírodou a podporuje udržitelnost. Bezkonkurenčním konceptem dovolené, kterou v lázních můžete zažít, je 16hodinová dovolená. Poslechněte si o ní více v této epizodě! Vlasta v rozhovoru poskytne mnoho užitečných a konkrétních rad a tipů, jak využít dary jarní přírody pro vaše zdraví a spokojenost. Uslyšíte jasné a jednoduché recepty z divokých jedlých rostlin, o kterých jste si možná doteď mysleli, že nemají upotřebení. Seznamte se s bršlicí, kopřivou, pampeliškou, jitrocelem, popencem, sedmikráskou, a mnoha dalšími. Více o Vlastě a jejích Zahradních lázních se určitě dozvíte na webu: https://vlastahlinkova.cz/. Také ji můžete sledovat na FB a IG. Navíc vás uvítá ve své zahradě každou první sobotu v měsíci od 14 hodin a ochotně se podělí o své zkušenosti z permakulturní zahrady s terapeutickým přesahem.

Vítejte prostřednictvím podcastu ŽÍT UDRŽITELNĚ v Pastvině, komunitní zahradě s azylem pro zvířata. Pastvinu jsem navštívila v březnu a povídala si s Markem (celé jméno i s tituly: Mgr. et Mgr. Marco Stella Ph.D.), zakladatelem Pastviny a nyní bývalým předsedou. Mým jasným cílem bylo dozvědět se více o správném a udržitelném chovu slepic. Začali jsme ale samozřejmě informacemi o komunitní zahradě, protože ta rozhodně stojí za návštěvu a obdiv.

Marko slepičky vřele doporučuje jako skvělá domácí zvířata, mají všestranné využití. Vyjmenovává jejich produkci vajec, masa, schopnost podílet se na redukci škůdců v zahradách a sadech, navíc jsou elegantní a přívětivé. Vůbec nejsou hloupé, jak se o nich traduje. To, co se naučí, dokáží dovést k dokonalosti.

Probrali jsem spolu velikost hejna, krmivo, životní prostor, škůdce, jaké slepice pořizovat, zda mít kohouta, a mnohé další zásadní okolnosti při chovu slepic. Zvu vás tedy k poslouchání této epizody. 

Nezapomeňte do komunitní zahrady Pastvina zavítat. Srdečně vás uvítají především každou sobotu v 10,00 hodin, kdy ocení vaše pracovní nasazení.

Více informací se dozvíte na webu Zahradapastvina.cz. Případně na FB profilu Komunitní zahrada Pastvina.

Přepis této epizody do článku jsem pro vás připravila na svém blogu.

Jsem moc ráda, že 33. epizodu navštívila nezkrotná zahradnice Radka Votavová. Radka je designérka a návrhářka přírodních džungloidních zahrad. Šíří myšlenku přirozených, divokých, nezkrotných zahrad a ukazuje svým studentům, jak jednoduché je takovou zahradu vytvořit. Je průvodkyní každému, kdo si chce svou zahradu navrhnout sám, ve svém rytmu, vrátit se k původnímu a jednoduchému, ke kráse, k užitku a zdraví.

 

• Jaká je původní profese Radky?

Radka vystudovala střední stavební školu. Toužila se přihlásit na zahradní architekturu, ale život ji zavál k rodinnému krbu. Už od mala chtěla bydlet na venkově, v přírodě, pečovat o rodiné štěstí a zahradu. Péči o zahradu brala jako samozřejmost jako žehlení nebo mytí nádobí. Prošla mnoha činnostmi v rodinné firmě, které se jí velmi zúročily při následném navrhování zahrad.

Náhoda tomu chtěla, že se dala dohromady se zahradníkem z blízkého okolí a vrhli se spolu do tvorby konvenčních zahrad podle přání zákazníků.

 

• Jak Radka potkala permakulturu?

Permakulturu Radce představil na svých kurzech Jaroslav Svoboda. Pro Radku to byla zcela nová komunita, zažila určitý kulturní či zahradní šok. Ale vše, co se dozvídala, dobře zapadalo do toho, co sama cítila jako správné a logické.

 

• Jak vypadá typická džungloidní zahrada?

Radčiny džungloidní zahrady jsou permakulturními, přírodními zahradami. Radka v rámci své praxe a v rámci výuky navrhování zahrad zjistila, že termín permakultura je pro mnoho studentů svazující. Někdy přijde vlastníkům zahrad, že navrhnout si permakulturní zahradu, je příliš komplexní a ostře definované. Radka si přeje, aby její studenti k návrhům svých zahrad přistupovali svobodně a uvolněně.

Radka nazývá zahrady rodinným projektem na celý život. Učí své studenty hlavním permakulturním pojmům i detailnější aplikaci permakulturních principů, seznamují se s termíny jako je mulčování, kopicování, vodní cyklus, vysokokmeny, guildy, aj.

 

• A stíhá Radka opečovávat svou zahradu?

Této představě se Radka směje, vždyť lesa se také nikdo neptá, zda to stíhá. Čím více se budeme snažit své zahrady přetvářet k nějakému obrazu (chceme ji ostříhanou, uklizenou, vytvarovanou), tím více s tím budeme mít práce. Pusťte principy divočiny do své zahrady.

 

• Jakým činnostem se v březnu na zahradě Radka obvykle věnuje? Na co bychom rozhodně neměli zapomenout ani my?

Záleží samozřejmě na našem podnebí a nadmořské výšce. Radka vždy svůj pozemek ve výšce 500 m n. m. kontroluje, zda je vše - hlavně s vodou v pořádku. Vyřezává nálety, přesazuje keře, trsy trvalek, začíná vysévat kořenovou zeleninu (mrkev, pastiňák, petržel). Je-li sušší počasí, prohazuje kompost a doplňuje jej do záhonů.

 

• Ve svých kurzech Radka pomáhá navrhovat mnoho zahrad, s čím se nejvíce či nejčastěji Radčini studenti potýkají? Jaké nešvary nejčastěji na zahradách řeší?

Studenti od Radky mají velmi různorodé startovací podmínky, ať už jde o malé pozemky u městských staveb, zahrady a sady u venkovských statků, imaginární neexistující zahrady, vesnické předzahrádky anebo pustou pláň u novostavby.

 

Radka chce varovat před zažitou a mylnou představou o permakulturních zahradách. "Nemusíte mít jen všude samou slámu, barely na vodu, kompost, neuspořádanost. Permakulturní zahrada může být krásná, moderní, romantická, rustikální, jakákoliv." Studenti by si v Radčiných online kurzech navrhují zahradu takovou, která je v souladu s tím, co se jim líbí, co ladí s jejich domem a okolím. Mají za úkol uplatňovat všechny permakulturní principy, které jim permakultura nabízí.

 

Největším nešvarem je podle Radky hlavně nepochopení toho, jak funguje příroda. Radka se nemůže zbavit pocitu, že se snažíme přírodu do našich zahrad nepouštět. Stačí se projít po městě a podívat se přes ploty. Proč máme velké plochy trávníku, které vyžadují obrovskou porci péče a financí? Také málo vysazujeme původní stromy, keře a trvalky. Naše trvalkové záhony se skládají z rostlin cizích pro naše hmyzí přátele. Snažíme se naše zahrádky a pozemky odvodňovat, místo abychom využívali svejlů, dešťových záhonů či tůní. Někteří se bojí pěstovat zeleninu a ani nemyslí na to, že návrhem zahrady ovlivní i to, zda budou moci zeleninu pěstovat jejich následovníci. Děláme si komposty, které nejsou propojené se zemí. Radka by mohla o našich nešvarech mluvit dlouho a dlouho.

 

• Co by poradila lidem, kteří mají jen malý pozemek kolem svého domu? I tam mohou mít permakulturní zahradu?

Džungloidní zahrada může být i na malém pozemku, jen je třeba svou vizi velikosti pozemku přizpůsobit. Volíme menší stromy jako jsou mišpule, jabloně, muchovníky nebo jeřabiny.

 

• O čem je zbrusu nová knížka "Džungloidní zahrady od Nezkrotné zahradnice"? Co by nás mělo nalákat?

Kniha je plná Radčiných poznatků, zkušeností, které získala na své hektarové zahradě. Kniha by měla být laskavou podporou všem, kteří si chtějí dělat zahradu po svém v přírodním duchu. Rozhodně chce podpořit hlavně ženy, aby věřily v to, že se do práce na zahradě mohou vrhnout zcela samy. A protože Radka ráda vede své posluchače a čtenáře k prohloubení a uchopení tématu, jsou ke knize připraveny pracovní listy.

 

O Radce a její online výuce džungloidních zahrad se více dozvíte na webu https://radkavotavova.cz/. Sledujte také její Facebookový profil Nezkrotná zahradnice - Radka Votavová a IG kontakt, Youtube kanál nebo Pinterest.

Barbora Polách je autorkou podcastu Proměna dokonalá, jehož posláním je inspirovat k tvorbě hmyzumilných zahrad. Bára má ráda jakoukoli havěť už od malička a hmyz jí zkrátka fascinuje. Nejvíce ji baví jeho nejrůznější, okem pozorovatelné, změny. A právě tato epizoda s Bárou Polách vám připomene, jaký je rozdíl mezi hmyzí proměnou dokonalou a nedokonalou. Bára chce také přimět nás - lidi - k proměně dokonalé, tedy abychom se i my chovali s respektem k přírodě, naše zahrady přetvářeli v ráj nejen pro hmyz, ale pro vše živé, včetně nás. Bára sama si prošla transformací z přepracované chřadnoucí nesoustředěné osůbky v srdečnou, vnímavou a inspirativní osobnost. Díky Radce Votavové, nezkrotné zahradnici, se seznámila s přírodě blízkým tvořením zahrad, vzpomněla si na divokost přírody svého dětství a hojnost hmyzu, který už tehdy milovala. Rozhodla se "inspirovat všechny lidi, kteří mají v katastru u pozemku napsané své jméno." Bára se nyní snaží přes zajímavá fakta, kreativně podané informace a intenzivní komunikaci neustále upozorňovat na nutnost vrátit se více do souladu s přírodou a k udržitelnosti. Postupně si buduje a navrhuje svou vlastní - tvarem nudloidní - zahradu uprostřed menší obce na Nymbursku. Díky tomu může i nám ostatním ukazovat, jak v zástavbě uprostřed civilizace můžeme vytvořit hmyzumilnou divokou zahradu.  Barboře se daří jít příkladem svým sousedům, pomalu a nenásilně jim ukazuje, jak pečovat šetrně o zahradu, jaké konkrétní malé kroky se dají dělat s nevelkým úsilím. A jejich proměna dokonalá se tím už nastartovala.  Navíc Bára umí sekat kosou, nádherně kreslí a píše, ráda porovnává věci mezi sebou, experimentuje, vychovala motýly, ovládá copywriting, sítě a má inspirativní podcast Proměna dokonalá, který mě neskutečně baví. Prozradila mi, že v tomto roce bude ve svém podcastu probírat hmyzumilnou zahradu bod po bodu, jednotlivé prvky našich zahrad, jak na zahradě začít hmyzumilně, co na zahradě dělat a co nedělat. Je nejvyšší čas se zaposlouchat.

Pro natočení 31. epizody jsem vyrazila do Centra popularizace ochrany přírody s poetickým názvem "U studánky poznání" a povídala si s Kristýnou Novákovou, ředitelkou České koalice pro ochranu biodiverzity (CCBC). Dozvěděla jsem se zajímavý příběh založení Česká koalice pro ochranu biodiverzity, které projekty do CCBC patří a jak lidé stojící za těmito projekty sdílejí své zkušenosti a posilují se navzájem. U studánky poznání je novým projektem CCBC.

Nadšení zástupci CCBC ve svých začátcích vyráželi hlavně do škol (projekt CCBC do škol) ukazovat dětem, jak na ochranu jednotlivých částí přírody a jakou úlohu v tomto mohou sehrát jednotlivci. Ale to není v dnešní době zdaleka vše!

Od podzimu 2023 funguje na Praze 7 u oblíbené Stromovky centrum popularizace ochrany přírody U studánky poznání a má připravenu širokou nabídku vzdělávacích workshopů, kroužků environmentální výuky nejen pro děti a mládež, ale připravuje i zajímavý program pro širokou veřejnost. Ve všech těchto aktivitách se setkáte s předními odborníky s mnohaletými terénními zkušenostmi z celého světa.

Školy a učitelé mohou pro své žáky vybírat z témat jako je ochrana slonů, mořských želv a korálů, nebo život opylovatelů, ochrana našich ptáků a jejich život ve městě či vesnici. Užitečným tématem jsou také cesty vody a co pro planetu může udělat jednotlivec.

Pod křídla CCBC navíc spadají projekty, které pomáhají ve třetích zemích vzdělávat místní děti prostřednictvím knih a knihoven, nebo projekt dovážení kol do Afriky, který také podporuje vzdělání místních dětí.

Centrum U studánky poznání nabízí i vlastní kroužky pro děti, například výtvarný ateliér nebo zooklubík. Vše s cílem prohloubit zájem dětí a dospěláků o vše živé prostřednictvím zážitků, vlastních zkušeností, objevování, kreativity a pobytu v přírodě. A co více - spoluprací České televize, Zoo Liberec a CCBC vznikl přírodopisný cyklus Češi zachraňují. Připravuje se cyklus druhý, těšte se. První cyklus můžete zkouknout v archivu ČT.

Všechny aktivity a projekty na tomto místě vypsat nemohu, proto rozhodně navštivte webové stránky www.ccbc.cz a www.ustudankypoznani.cz. Sledujte také Facebookový profil, kde se dozvíte žhavé novinky. Řekněte o "studánce" ve svých školách, ať pedagogové vyrazí s dětmi za poznáním přírody do matičky Prahy. 

Posláním centra U studánky poznání je probouzet pozitivní vztah k přírodě a inspirovat k její ochraně. Moc držím palce, ať se to centru a všem dalším podobným organizacím a iniciativám daří na jedničku.

Hostem 30. epizody podcastu "Žít udržitelně" je nadšenkyně do permakultury a pěstování bez rytí Ania Kubica. Připravte se na cestu plnou zeleně, udržitelnosti a praktických rad, které přináší okamžitě realizovatelná řešení do vaší zahrady. Ania v epizodě popisuje, jak se poprvé setkala s permakulturou a jak ji okamžitě okouzlila. Přestože se potýkala na svém menším pozemku s výzvami, jako je pěstování na jílovité a skalnaté půdě, nenechala se odradit a společně s manželem navrhla zahradu, která naplňuje jejich potřeby i reflektuje výzvy dané vnějšími podmínkami. Během rozhovoru Ania krásně barvitě popsala jejich pozemek, zmiňuje se i o tom, jak důležité je v začátcích budování brát v úvahu polohu a orientaci domu a snažit se o pasivní sluneční zisky. V užitkové části pozemku využívají geodom a zvýšené dřevěné záhony pro pěstování zeleniny. Co je geodom a proč si ho Ania tak dlouho přála? Kdo ho nakonec postavil? Poslouchejte. Ania si velmi pečlivě plánuje a udržuje svou zahradu, využívá kompost pro obohacení půdy a dešťovou vodu - nejen na zahradě. Mluvila o svém pečlivém přístupu ke střídání plodin a celoročnímu pěstování.  Hovořily jsme také o plánech na nadcházející rok, samozřejmě jsme nevynechaly letošní strategii pro pěstování rajčat. Naprosto mě ohromil Ani systematický přístup k semenaření (výběru a označování semen) a pěstování sazeniček. Navíc zmínila své zkušenosti s pěstováním paprik a doporučila několik odrůd rajčat vhodných pro začátečníky. Tužku a papír k sobě! V závěru mi Ania prozradila, zda se jí daří zapojovat syny do péče o zahradu (a úrodu). :-) Seznámila mě s projekty Jedlá zahrada Olomouc a SouSad. Z toho jistě tušíte, že Ania se rozhodně nenudí.  Doufám, že vás Ani příběh povzbudí k tomu, abyste i vy zasadili další "semínko změny" směrem k udržitelnějšímu žití v souladu s přírodou.

 

Je to právě rok, co vznikl podcast Žít udržitelně. Ohlížím se za uplynulým rokem a vzpomínám s vděčností. Podcast Žít udržitelně přinášel témata spojená s udržitelným životním stylem, ekologií, permakulturou, regenerativním zahradničení, zmiňovali jsme i šetrné způsoby péče o půdu, jedlé lesní zahrady, divoké rostliny, tůně, udržitelné vztahy v rodině a výchovu dětí, kompostování, pěstování květin, práci s přírodními stavebními materiály, koučování nebo udržitelnou módu, permakulturní život v Praze, i různé formy vzdělávání a fungování komunit. 28. dílů a 27 milých lidí jsem vyzpovídala během roku 2023. Všem hostům podcastu DÍKY!

Chcete vědět něco o mě? Jak vnímám permakulturu? Proč jsem začala dělat podcast? Poslechněte si 29. epizodu, kde mluvím jenom já. I pro mě to byla vcelku změna. :-)

V druhé půlce 29. dílu se pak dozvíte, jaké podcasty poslouchám, o čem jsou a proč byste je měli poslouchat i vy. Vřele doporučuji např. BBC People fixing the world, Zahradní dobrodružství, Proměna dokonalá, Econews, Loopa, Půdcast, Natura, Podhoubí, Bez grantu a našlo by se jich určitě více. Psala jsem o tom už vloni v únoru na svém BLOGU. 

Jsem zvědavá, zda pro vás tato epizoda bude snesitelná, poslouchatelná a užitečná. Díky moc za vaši přízeň. A pište mi i tipy na další hosty a témata (pište na IG, FB či na kontakt uvedený v mém blogu).

Děkuji a žijte udržitelně.

Petr Lesák je koordinátorem v OBŽIVĚ – prvním spolkovém bioobchodu v Praze, což je úžasný koncept zásobování se biopotravinami, který si zaslouží velkou pozornost. A právě Petr si našel čas a povídal si se mnou o Obživě v 28. dílu podcastu Žít udržitelně.

Začátky a koncept Na začátku našeho rozhovoru jsem se hned pídila po tom, kde myšlenka vznikla a zda se někde zakladatelé inspirovali. Ano, inspirace prý přišla především z Drážďan, příkladů je ale po světě samozřejmě více.

Hlavní motivací založení Obživy bylo a je jíst BIOpotraviny a dokázat je pořídit za rozumné ceny. Jak známo, v běžné obchodní síti jsou biopotraviny vždy nápadně dražší než ostatní sortiment. Obživa reprezentuje myšlenku, že díky spolkovému obchodu už nemusíte nic dalšího shánět, vše najdete právě v bioobchůdku. Veškerý sortiment je BIO certifikovaný, částečně je i bezobalový. Odběr zboží probíhá samoobslužně. To, co si naberete, pak zaplatíte na kase.

Prvním pravidlem, které se v Obživě rozhodně dodržuje, je výběr zboží s BIO certifikací. To v některých případech může znamenat, že od každé věci je v bioobchůdku jen jeden výrobce (jedna značka). Dále sortiment musí uspokojit nejen skupiny lidí, kteří vaří, ale také ty, kteří chtějí jíst hned. Navíc v Obživě najdete i exotičtější potraviny, jako je čokoláda, káva nebo vanilka. Pravidlo lokálnosti se uplatní tam, kde to dává smysl, a existuje lokální dodavatel.

Dokonce zde najdete také základní sortiment eko drogerie. Komunita kolem bioobchodu si i objednává hromadně některé výrobky mimo běžný sortiment Obživy, např. čerstvé maso, biokosmetiku.

Členství v Obživě Obživníkem se můžete stát tak, že vyplníte online formulář na www.obziva.cz, vzápětí obdržíte přivítací email. Zaplatíte jednorázový investiční příspěvek a stáváte se členem. Investiční příspěvek slouží na vylepšení pobočky a další zásadnější činnosti mimo běžný provoz bioobchůdku. Dále se měsíčně platí členský příspěvěk, který slouží především na provoz spolkového bioobchodu.

Obživa, jakožto spolkový obchod, je de facto odběrným místem, spíše než obchodem, protože zde dochází pouze ke zprostředkování obchodování s farmáři či bio výrobci. Obživa si ze zboží nebere žádnou marži.

První pilotní pobočka vznikla v roce 2019 v Praze na Florenci. V r. 2022 byla otevřena další pobočka v Praze Ďáblicích. Výhledově by v Obživě uvítali větší množství poboček, protože cítí, že rozhodně má smysl tuto myšlenku šířit. Podle Petra by každá ulice ve městě i na vsi mohla mít svou „Obživu“.

Je dobré vědět, že Obživa není otevřena veřejnosti, nemůžete si tam nakoupit tzv. z ulice. Ale můžete se na vše na pobočce zeptat a uskutečnit „nákup na zkoušku“.

Jaké povinnosti má člen spolku? Členové mají možnost vypomáhat na bázi dobrovolnosti (úklid, doplňování zboží, pomoc s propagací, …), zkrátka co komu vyhovuje. Členové spolku mohou navrhovat novinky do sortimentu, mohou přinášet inspiraci a podílet se na vyladění nabídky ke spokojenosti členů. V sortimentu najdete už přes 1000 položek, které by měly pokrýt běžnou spotřebu domácnosti.

Aktuálně má Obživa asi 150 registrovaných členů. 110 z nich si platí pravidelný měsíční příspěvek a chodí do obchůdků. Jak se v Obživě informují o aktuálním dění v takto početné skupině? Nejlépe ve spolku funguje každoroční shromáždění členů, také se konají setkávání v menších skupinkách na Florenci na dvorku, případně informace plují emaily.

Chcete také založit svou „Obživu“? Základem je mít „tahouny“ obchůdku a vhodný prostor. Dále vytvořit kolem obchodu partu, komunitu, která by měla mít velikost aspoň 5 rodin. Lze začít jen formou společných nákupů, nebo zapojením se do KPZtek. „Obživa je KPZka na druhou. Má své pevné výdejní místo, svou otevírací dobu,“ říká Petr Lesák.

Tým Obživy moc rád poradí, pomůže, nasdílí své know-how. Doslova touží po tom mít více „souputníků“ a dosahovat pak i lepších podmínek a lepší vyjednávací síly. Zpřístupnění nákupu biopotravin za rozumné ceny by uvítala jistě početná skupina našich obyvatel.

 

Nechci už více prozrazovat, raději si poslechněte celý můj rozhovor s Petrem v 28. dílu podcastu Žít udržitelně.

Vše podstatné o OBŽIVĚ  se dozvíte na jejich webu https://obziva.cz/. Aktuality sledujte na FB profilu i Instagramu.

Ve 27. epizodě podcastu Žít udržitelně jsem se zaměřila s Renatou Plackovou, poradkyní ekologického institutu Veronica z Brna, na téma udržitelných Vánoc. Podívaly jsme se na vánoční téma podle fází jejich příprav. A začaly jsme hned úklidem. 

ÚKLID Existují tři základní suroviny, které máme jistojistě doma a které nám z celým úklidem pomohou - krystalická soda (soda na praní), kvasný nebo bílý ocet a obyčejné mýdlo, samozřejmě k tomu si připravíme horkou vodu a mikrovláknovou utěrku (někdy jí říkáme švédská), která přidává mechanický účinek. Krystalická soda je výborná na odstraňování mastnoty, ocet zase na vodní kámen, mýdlo také dobře funguje na mastnotu. Jak si vybrat prostředek pro uklízení z běžné obchodní sítě? Orientujte se podle certifikátů, ekologických značek. Jedna z nejznámějších je značka Evropské unie - EU Ecolabel. Co ještě před Vánoci udělat pro svou domácnost? Můžeme se také zaměřit na vytřídění oblečení a hraček, které už nám neslouží, ale stále jsou v dobrém a funkčním stavu. Darovat je lze v rámci humanitární pomoci nebo na charitativní účely. Protřídit se také dají knihy, buď najdeme prospěšné společnosti, dětská centra, případně knihobudky, kde ještě udělají mnoho radosti, anebo využijeme různých online nebo kamenných antikvariátů.

PEČENÍ Pak se nabízely rady týkající se pečení. První z nich je péct s mírou, tedy přemýšlet, kolik toho opravdu sníme a potřebujeme. Nakupujme suroviny bezobalově a ideálně i v biokvalitě. Samozřejmě záleží, nakolik jsou podobné obchody pro nás dostupné. Víme-li, že pečeme velké množství, kupujme velká balení, např. 5 kg mouky. Určitě Vánoce nejsou závody v pečení. Tyto svátky mají být oslavou toho, že Ježíš přichází jako dar od Boha a lidé jsou tím obdarovaní. Nejde o svátky obžerství. 

DÁRKY Zásadním vánočním tématem je samozřejmě téma dárků. Renata radí přistupovat k obdarovávání střídmě, není to festival toho, kdo nejvíce utratil a kdo nejvíce dostal. Je otázkou, zda dospělý člověk opravdu potřebuje dostávat dárky pod stromeček? 

TIPY A RADY PRO OBDAROVÁVÁNÍ - Rozhodně se snažme kupovat méně věcných dárků. - Drahé neznamená lepší než vlastnoručně vyrobené. - Určitě se vám osvědčí nebát se a zeptat se.

- Bezva je dárek v podobě podpory prospěšných společností s darovacím certifikátem - adopce na dálku, koupě lesa, louky, zemědělské půdy (např. u Nadace pro půdu), adopce zvířat v útulcích. - Zvolte dárky z nadačních a dobročinných obchodů, jako jsou např. obchody Nadace Veronica. - Nízkou ekologickou stopu mají i permanentky do sportovních zařízení, kulturních institucí, vouchery na zážitky.

DÁRKY PRO MUŽE - kvalitní jídlo a pití - může být propojeno s podporou lokálních farmářů, výrobců - sada koření, české speciální lihoviny, masné výrobky, ručně vyráběné čokolády, ... Ale pozor, ne vše, co se jmenuje farmářské nebo lokální, je skutečně od malého místního producenta. Dobrým vodítkem je certifikace původu "produkt ekologického zemědělství", tzv. zebra, anebo v případě produktů jako je káva, čokoláda, tam sledujeme FAIRTRADE známku, - kniha z antikvariátu nebo ekologických nakladatelství (papír s certifikátem FSC), - ponožky od babiček z ELPIDA.CZ, - ekologická kosmetika na holení, opět pozor na složení a vybírejte podle certifikace, - zahradníci a kutilové ocení nářadí typu ploskořez, kosa, dřevěné hrábě, - obdarovat kusem lesa, mokřadu, louky.

DÁRKY PRO ŽENY - přírodní, ekologická kosmetika a drogerie, např. s certifikací EU Ecolabel, anebo doma vyrobená základní kosmetika, - udržitelná móda, případně dárkový poukaz na nákup takové módy, - kultura všeho druhu, taneční či jiný kurz, jóga, masáž a podobné vstupenky a vouchery, - předplatné tematických časopisů: Veronica, Pravý domácí, Sedmá generace, také předplatné nezávislých médií (Respekt, Deník N, magazín Reportér), - pro zahradnice sadu semínek, poctivé nářadí, vyrobit zahradnický pultík, voucher na výrobu (manželem) pařníku, vyvýšeného záhonu,  - dárkový poukaz na dokončení drobností v domácnosti (kapající kohoutek, prasklina na zdi, vrzající dveře, atd.).

DĚTI A VÁNOCE Povídaly jsme si také o tom, jak regulovat očekávání dětí, která jsou ovlivňována reklamou a tlakem dětského kolektivu. Často jsou i rodiče tímto vánočním šílenstvím ovlivněni. Jak všem tedy vysvětlit a dát dobré důvody pro racionálnější Vánoce? Přemýšlejme například nad tím, zda si dítě skutečně pamatuje, co kdy přesně dostalo, zda si trvá na svém přání, nebo se v průběhu adventního času stále proměňuje? Rozhodně komunikujte pokud možno otevřeně, přiměřeně věku a vnímání dítěte. 

DÁRKY PRO DĚTI - knihy, audioknihy, společenské hry z udržitelnějších materiálů,  - sady na domácí tvoření, hudební nástroje,  - vstupenky do bazénů, poukaz na jízdy na koni, permanentky do botanické zahrady nebo ZOO, - hračky vyrobené v chráněných dílnách, u lokálních řemeslníků, anebo hračky z druhé ruky, např. Druhé kolo, - vlastnoručně vyrobené dárky - šály a čepice, polštáře, domeček pro panenky, loutkové divadlo nebo krabička s domácími sušenkami. Velkou inspirací na udržitelnější dárky může být pro rodiče i prarodiče internet, např. Pinterest.

JAK DÁRKY ZABALIT? Preferujme recyklovaný papír, papír s certifikátem FSC. Na balení můžeme využít i látky a látkové sáčky, šátky, vše ovázat jutovým provázkem, zajistit papírovou lepící páskou nebo zauzlovat rohy látky. Klasické lesklé papírové tašky jsou ve většině případů vyráběny v Číně (PRC), což rozhodně není ideální, proto se snažme je opakovaně používat. Koncem roku schraňujme krabice a můžeme je upcyklovat - proměnit do vánočních dárkových krabic, na internetu jsou návody i na balení do ruliček od toaletního papíru nebo krabiček od čajů.

STROMEČEK Jít si uříznout stromek do lesa, pokud není váš, rozhodně nepřichází v úvahu. Zamyslete se také, zda skutečně stromek potřebujete, nestačily by hezky naaranžované větve ve váze? Běžně prodávané vánoční stromky jsou záměrně pěstované na specializovaných plantážích, často se dováží na dlouhé vzdálenosti, což není ideální varianta.

Umělé (plastové) stromky vyrábějí z PVC nejčastěji v Číně. Proto se zaměřte na nápady vytvoření si svého vánočního stromku vlastnoručně z přírodních materiálů. Návodů je na internetu spousta. 

A co stromky v květináčích? Dají se buď koupit, anebo pronajmout. Vždy byste k tomu měli dostat návod, jak se o stromek starat. Nadace VERONICA má každý rok k prodeji stromek v květináči (včetně návodu) - jedná se o jedli, na jaře se pak tyto stromky společně vysazují, protože VERONICA usiluje o to vrátit jedle do české přírody. Více informací najdete na webu Nadace VERONICA. Podobné akce se mohou vyskytovat i ve vašem městě či obci, zapátrejte.

ZÁVĚREM Než něco koupíme, zamýšlejme se nad tím, zda dárek obdarovávaný člověk skutečně ocení. Renata apeluje: "Zkusme se nedívat na reklamy. Hledejme si smysl Vánoc sami za sebe. Vánoce jsou navázány na slunovrat, zaměřme se na tyto prodloužené dny, kdy se otvírá nový rok plný naděje." Ekologický institut VERONICA najdete v Hostětíně v Bílých Karpatech nebo v Brně. Pro více informací o akcích, službách a dalších aktualitách se mrkněte na web VERONICA nebo se přihlaste k odběru zpravodaje RozVerky.

Jirkovi nejvíce učarovaly hliněné omítky a izolace pomocí slaměných balíků. Je však řemeslníkem s mnoha dovednostmi a zkušenostmi, které při stavbě jakožto laik rozhodně oceníte, ať už jste se rozhodli pro konvenční domek, pasivní stavbu nebo přírodní bydlení.

Při zvažování jakéhokoli materiálu prověřujte nejen jeho složení a "laskavost" k přírodě, ale také zda je cenově dostupný a nedopravuje se z příliš velké vzdálenosti. Navíc váš projektant by měl dům s vědomím vámi vybraných materiálů již navrhovat, aby nevytvářel v domě detaily, které se s daným materiálem budou jen pracně a nedokonale řešit.

Jirka nerad hovoří o výhodách a nevýhodách stavebních materiálů, ale upřednostňuje diskuzi o vlastnostech a o konkrétním účelu použití zvažovaného materiálu. Hliněné omítky například doporučuje pro obytné místnosti, koupelny, méně pak pro chodby, jakékoli často ostříkávané plochy nebo prostory se zvýšeným pohybem a namáháním. 

Jako tepelnou izolaci doporučuje místo všude rozšířeného škodlivého polystyrenu nebo minerální vaty využívat slaměných balíků, izolaci foukaným papírem s dřevěným bedněním, s úspěchem lze také použít konopné izolace, vlnu nebo dřevovláknité rohože.

Sádrokarton má svou přírodnější alternativu v podobě ekopanelů nebo OSB desek. Vlastně u těch naše znalosti uvázly a nevíme, zda je skutečně prokázané, nakolik se z OSB desek ne/uvolňují lepidla. 

Jirkovou další specialitkou jsou ozeleněné střechy. V ČR je s nimi již více než 20 letá zkušenost. Tyto střechy výborně fungují proti přehřátí, spolehlivě zadržují vodu a přispívají k příjemnějšímu mikroklimatu v okolí. Kdybychom měli ve městech více zelených střech, mohli jsme se v době veder vyhnout i kropení ulic.

Možná nestavíte nový dům, ale potřebujete rekonstruovat svůj stávající domov. I zde má rozhodně místo úvaha o přírodních materiálech. Jirka říká, že snad ani není materiál, na který by nedával hliněné omítky. Zkrátka s šikovným řemeslníkem zvládnete prakticky cokoli. 

Více už prozrazovat nebudu, poslechněte si náš rozhovor a podívejte se pro více informací na stránky Jirky Pileckého: www.hlinene.cz. 

 

 

Denisa Šimlová je skutečná královna kvašení a také vášnivá sběračka jedlých divokých darů přírody. O tom jsem se přesvědčila ve 43. epizodě podcastu Žít udržitelně. Denisa ochotně a trpělivě v našem rozhovoru nasdílela své bohaté zkušenosti a tipy na kvašení, které jsou tím pádem nyní k dispozici i pro vás - v podrobné a praktické audio formě.

Jak se Denisa dostala ke kvašení, neboli fermentaci Denisa se k fermentaci dostala díky své lásce ke zpracovávání a konzervaci potravin. Přiznává, že měla zpočátku obavy, že kvašení nezvládne, protože není ten typ, co přesně dodržuje recepty. (To je mi tak blízké!) Když se stala maminkou, půjčila si knihu "Síla přírodní fermentace", která ji inspirovala k tomu, aby se do kvašení pustila. Kniha ji přesvědčila, že kvašení je jednoduché a že se rozhodně nemusí bát experimentovat.

Tipy pro začátečníky v kvašení, které se Denise osvědčily: ⦁ Začněte s jednoduchými recepty: Kniha "Síla přírodní fermentace" je skvělým startem. ⦁ Nebojte se experimentovat: Kvašení je o zkoušení a objevování nových chutí. ⦁ Používejte běžné zavařovací sklenice: Jsou snadno dostupné a dobře se čistí.

Výhody kvašení Denisa zdůrazňuje, že ačkoli jsou zdravotní benefity kvašení důležité, pro ni jsou hlavní motivací chutě. Pokud jídlo nechutná, lidé ho stejně nebudou jíst, i když je sebevíc zdravé. Kvašení je také skvělým způsobem konzervace potravin bez tepelné úpravy. 

Zdravotní benefity "kvašeností": ⦁ Probiotika: Kvašené potraviny jsou bohaté na probiotika, která podporují zdraví střev. ⦁ Zvýšená nutriční hodnota: Kvašení zvyšuje biologickou dostupnost živin. ⦁ Přírodní konzervace: Kvašení prodlužuje trvanlivost potravin bez potřeby chemických konzervantů.

Fermentování podle sezóny Denisa doporučuje volit různé suroviny podle aktuální sezóny, podle toho, co zrovna máte na zahrádce nebo potkáte v přírodě. Například na podzim jsou skvělé dýně a rajčata. Rajčata jsou pro začátečníky náročná kvůli své vodnatosti a měkkosti, ale právě dýně jsou ideální pro kvašení, zkuste například dýňové kimči. 

Vyvrácení mýtů o kvašení Denisa upozorňuje na několik mýtů, které by chtěla vyvrátit. Například, že kvašené jídlo musí chutnat všem, což je nereálné, protože každý má jiné chutě. Také se setkává s tím, že lidé jsou nešťastní, když se jim kvašení nepovede a objeví se plíseň nebo neškodný křís. Ale právě křís stačí jen odebrat lžící a danou kvašenou dobrotu v klidu sníst.

Jak se vyhnout neúspěchům při kvašení:

• Používejte čisté nádoby: Zavařovací sklenice jsou ideální. A je do nich dobře vidět.
• Nebojte se plísní: Některé "plísně" nemusí být skutečnou plísní, tenký bílý povlak je křís, ten je neškodný. Plíseň má obvykle 3D rozměr. Ale pokud si nejste jisti, raději pokrm nekonzumujte.
• Experimentujte s chutěmi: Najděte kombinace, které vám vyhovují. Smiřte se také s tím, že je možná budete jíst sami.

Inspirace a trendy v kvašení

Denisa ráda sleduje na sociálních sítích Pascala Baudara, který se specializuje na fermentaci, tradiční pokrmy, stravu z divokých darů přírody. Oceňuje jeho vizuální cit a krásné fotografie, které inspirují k experimentování s kvašením. Pascal má zajímavý přístup k sběru a zpracování surovin. Říká, že při sběru ingrediencí si můžeme uchovat naše vzpomínky na zážitky spojené s danou surovinou a mít je převtěleny do pokrmu, který jsme z nasbíraných ingrediencí vytvořili. Až budeme kvašený pokrm jíst, zážitek se nám vybaví, bude s námi.

Aktuální kvašení a oblíbené kombinace

Denisa se věnuje kvašení podle sezóny a dostupnosti surovin. Letos se například více věnuje bezinkám a připravuje kvašené bezinky, také například sušené třešňové olivy. Pravidelně a moc ráda dělá kimči, přičemž se snaží používat sezónní a divoké varianty darů přírody.

Oblíbené dobroty:

Kimči z mangoldu a cuket: skvělá sezónní varianta.

Omáčky a pasty s kdoulemi: ideální pro podzimní jídelníček.

Jak si připravit oxidované čaje

Zajímalo mě, zda je oxidace čajů složitá pro začátečníky jako jsem já. Denisa mi vysvětlila, že to není tak složité, jak se to může zdát. Proces zahrnuje nejprve zavadnutí listů, mechanické narušení listů nebo květů (hnětením, válečkováním), aby se uvolnily chutě, a poté se nechají zapařit / oxidovat a následně se usuší. Denisa doporučuje vyzkoušet různé bylinky a květy, přičemž zdůrazňuje, že mladé listy bývají chutnější.

Medicinální houby Denisu fascinují

Denisa se také věnuje sběru medicinálních hub, které rostou v české přírodě. Zmiňuje, že houbová sezóna je dynamická a nedá se tvrdit, že někdy začíná nebo končí. I u nás lze nalézt léčivé houby - např. reishi (neboli lesklokorka), čagu, hlívu a výborný je i sírovec, který chutná jako kuřecí maso. Zpracování může být tradiční, jako je sušení či mražení, ale dají se z hub udělat i houbové jerky. Sama jsem ochutnala od Denisy výborné jerky z hlívy.

Závěrem...

Denisa shrnuje, že kvašení by mělo být o radosti a experimentování. Je důležité si užívat proces samotný a najít si vlastní cestu a chutě, které člověka budou bavit. Pokud máte zájem o více informací, navštivte její webové stránky https://www.divozenkavkuchyni.cz/ nebo sledujte Denisu alias Divoženku v kuchyni na sociálních sítích FB a IG. 

V této epizodě jsme se s Katkou Špačkovou, permakulturní designérkou a vášnivou zahradnicí, zaměřily na aktuální téma - online nástroje a digitální technologie, ale z pohledu toho, jak a které nám mohou pomoci při navrhování a péči o naši zahradu. 

Na začátek se rozhodně hodí upozornit, že nic nenahradí naše osobní pozorování pozemku, naše vlastní vydefinování si potřeb a snů, které si na zahradě vyplníme. Toto jsou cvičení, která si musíme/chceme udělat sami.

Náš rozhovor se tedy netočil jen kolem online a IT světa, ale proč si nepřiznat, že i tyto nástroje nám mohou pomoci a leccos usnadnit. Už jen při definování svých snů a potřeb, požadavků rodiny, můžeme využít např. myšlenkových map. Máte-li nutkání se více při zahradničení organizovat, jednotlivé úkony si rozplánovat, rozhodně lze doporučit různé programy pro projektové řízení, např. Trello, Asana, Freelo anebo další online úkolníčky a zápisníčky.

Při analýze pozemku určitě pomohou informace typu kvalita půdy, oslunění, proudění větrů, rozložení vrstevnic, informace o srážkách, což lze právě dohledat z mnohých online zdrojů, které zmiňujeme v podcastu.

Ve fázi, kdy si plánujeme již konkrétní výsadbu, můžete pracovat s online databázemi rostlin, nemáme-li zrovna svou oblíbenou knihu po ruce. Inspiraci najdete i na webových stránkách velkých zahradnictví, specializovaných institucí či prodejců semen. Při procházce v přírodě či bloumání po zahradnictví doporučujeme využít aplikaci jako je PlantNet ke správnému určení rostlin, které nás zrovna zaujaly. Katka má také pěkně propracovaný Herbář na své stránce www.permakulturnioaza.cz.

Katka se v druhé části rozhovoru podělila o své zkušenosti s online vzděláváním v oblasti permakultury, absolvovala totiž online verzi Úplného kurzu permakulturního designu (PDC) v Austrálii. Má to své výhody i nevýhody, poslechněte si, jakou Katka udělala zkušenost. 

Co se týká umělé inteligence a návrhů zahrad, Katka učinila pár pokusů, které jí ale prozatím neuspokojily. Uvidíme, zda a nakolik umělá inteligence zasáhne do života zahradníků, zahradních architektů či permakulturistů. Ale jak už jsem psala, není nad vlastní pozorování. 

 

S Katkou Horáčkovou, permakulturní lektorkou, zahradnicí a spoluautorkou nového dokumentu Příběhy lesních zahrad, postupně v rozhovoru odhalujeme, co přesně si máme pod pojmem jedlá lesní zahrada představit. Robert Hart, průkopník lesních zahrad, říkal: "Pojďme zahradničit tak jako les." Inspiroval se volnou přírodou, místy, která fungují dobře, dlouhodobě prospívají, a to bez zásahu člověka.

V jedlých lesních zahradách funguje několik pater: bylinné patro, keře, menší stromy, velké stromy, popínavky, půdokryvné patro, kořeny (hlízy) a houby. V našich zahradách a zahrádkách však nemusíme mít přísně všechna patra zastoupena. Nakombinovat lze s úspěchem i například jenom tři.

Katka v rozhovoru uvedla několik zásad, které platí nejen v jedlých lesních zahradách, ale v permakultuře jakbysmet. Tedy: Mysleme určitě na to, že v zahradě můžeme mít nejen rostliny pro užitek a požitek lidí, ale také nezapomeňme na další živočišné druhy, které nám pak na oplátku v zahradě pomohou. Dále - nenechávejme půdu holou, neboť nevyužitá plocha v zahradě bude zákonitě osídlena pionýrskými rostlinami a z toho pro nás vyplyne nutnost neustálé údržby. Podstatné jsou v zahradě stromy, které zajišťují pro ostatní rostliny a živáčky příznivé mikroklima. 

Do jedlé lesní zahrady patří i některé struktury, nejdůležitější je lavička a prostor pro nářadí. Pozor na skleník, u kterého si dobře rozmyslete, co v něm budete chtít pěstovat a kdo se o něj bude starat (větrat, zalévat). 

Umění lesního zahradníka spočívá v tom, že by se měl umět vyznat ve všech patrech jedlé lesní zahrady, což samozřejmě nejde umět naráz. Buďme trpěliví, dávejme si malé cíle, fázujme. Využijme i naší komunity, protože každý z členů má jistě své jedinečné schopnosti a dovednosti, nehledě na to, že více lidí = více nápadů. 

Téma jedlých lesních zahrad určitě stojí za prostudování. Bránou do většího poznání pro vás bude dokumentární film Příběhy lesních zahrad. Inspiroval se knihou Lesní zahrady v praxi od Tomase Remiarze (vydala společně Permakultura CS a Dharma Gaia). Více se dozvíte na webové stránce: https://lesnizahrady.cz/. 

Za stránkou Permaraj.cz stojí nadšená permakulturnice Karolína Chovancová se svým manželem Kamilem. S permakulturou se seznámili v knihách Jaroslava Svobody a pojetí takových pozemků a zahrad s nimi velmi rezonovalo, protože mají rádi zahrady spíše v přírodním rázu, kde panuje svoboda a přirozenost. V 23. dílu podcastu Žít udržitelně se Karolína rozpovídala nejen o svém vnímání pojmu permakultura.

Poslouchejte, jak přistupovali k výběru pozemku pro své "zakořenění", jak promýšleli stavbu, jednotlivé permakulturní prvky a hlavně naplnění svých potřeb a snů v novém domově. Pro spokojený život a pocit domova je ale klíčová komunita, ve které žijeme, naši sousedé. Jak se Karolína s rodinou zapojuje do vesnického dění a lokalizuje se? Asi tušíte, že není pasivní typ. Tak šup šup, poslouchejte.

P.S.: Karolína se věnuje i koučování v permakulturním pojetí, více hledejte TADY.

S Ivanou Mertovou jsme v 22. epizodě probíraly naše šatníky a textilní průmysl obecně. Začaly jsme tříděním šatníku na 3 hromádky (u někoho hromady), přešly ke kategoriím "vzpomínky" nebo "do toho zhubnu". A myslely jsme i na rady, jak nakupovat chytře a vědomě. Ano, základem je přemýšlet nad tím, co kupuju, nejen u oblečení. Velký pozor bychom si měli/měly dávat na impulzivní nákupy a nákupy za odměnu.

Ptala jsem se Ivanky i na rozdíly mezi rychlou módou a udržitelnou módou (slow fashion) a jaký dopad má rychlá móda na životní prostředí a sociální/pracovní podmínky. Toto téma je velmi dobře pokryto mimo jiné i v podcastu Fashion Session, tak si ho nalaďte.

Nezapomněly jsme se probrat problematikou materiálů, které ano, které spíše ne, proč je lepší nevolit směsové materiály a proč jsou nám ale často příjemnější. Ideálem je samozřejmě vyrobit si své oblečení z lokálního zdroje a nosit ho do naprostého dosloužení. Dalšími k přírodě šetrnými přístupy jsou: minimalismus, recyklace, swapy nebo second handy.

A nakonec jsme přidaly pár rad, jak se řádně starat o své oblečení a udržet jej co nejdéle "v kondici" - jak prát, jak sušit, jak pečovat a opravovat. 

Téma udržitelné módy je opravu velmi široké a určitě si dohledejte ještě další zdroje informací. Můžete mrknout i na krátký dokument "Ušili to na nás". 

 

Jana Hudecová se svým manželem Jurajem založila neziskovou organizaci Familylab, která je součástí mezinárodní asociace fungující už v 28 zemích. Asociaci založil dánský rodinný terapeut Jesper Juul, nositel titulu Ashoka Fellow, čímž se zařadil mezi přední světové sociální inovátory. 

Asociace se zaměřuje na podporu odborníků, kteří pracují s dětmi a rodinami, směrem k rozvoji vztahových kompetencí. Dále pak pomáhají rodičům, aby si našli cestu k respektující výchově a dokázali proměňovat lásku k dětem v láskyplné chování. Zásadním cílem je tedy pomáhat rodinám a vzdělávacím institucím utvářet prostředí pro dobré duševní zdraví dospělých, dětí i dospívajících, s velkým důrazem na kvalitu mezilidských vztahů.

Jak Jana řekla v 21. epizodě podcastu Žít udržitelně, jde spíše o filozofii, než nějaké metody. Jádro spočívá v udržitelném přístupu ke vztahům rodičů a dětí, obecně o kvalitní mezilidské vztahy, které samozřejmě ovlivňují kvalitu našich životů. Familylab cílí na rozvoj vztahových kompetencí, tedy schopnost vytvářet, rozvíjet a obnovovat vztahy s dětmi. 

Chcete-li se dozvědět více, jak své děti připravit na dospělost, ve které budou schopné vést kvalitní a plnohodnotné vztahy, zkuste mrknout na vzdělávací zdroje přístupné na stránkách Familylabu. Doporučuji hlavně sekci INSPIRACE, kde například najdete 7 rodičovských mýtů.

“Děti nepotřebují dokonalé rodiče nebo pedagogy. Potřebují dospělé, kteří přebírají odpovědnost za své chyby.”  Jesper Juul

Do 20. epizody podcastu Žít udržitelně jsem pozvala dlouholetou členku spolku Permakultura CS, nadšenou zahradnici, zelinářku a od r. 2022 studentku Farmářské školy, Jitku Novákovou. Ve spolku Permakultura CS se stará hlavně o finance a pražskou permakulturní knihovnu, která má od 21.9.2023 nové sídlo v centru Prahy. 

Ale zpět k Jitčině zahradničení a zelinářství. Jitka ve své vlastní zahradě pěstuje hlavně zeleninu, některé drobné ovoce, potkáte tam i slepice, morčata, kočky a psy. Jitka radí: ”Nemusíte vlastnit pozemky, ale najděte si někoho, s kým můžete pozemek sdílet a společně obhospodařovat.” Tak to udělala i Jitka. Se svou kamarádkou hospodaří na pozemku její rodiny. Nejprve si pěstovaly zeleninu jen pro své početné rodiny, ale od roku 2023 už Jitka zásobuje v podobě bedýnek i své sousedy. Její pěstitelská vášeň se rozkřikla po okolí.

Studium Farmářské školy

Jitka sama pro sebe vnímá studium na Farmářské škole jako vyšší nadstavbu nad obvyklými kurzy o navrhování zahrad nebo pěstování zeleniny. Všichni, kdo se studia účastí, tedy studenti i učitelé, jsou do témat velice zapálení a vyměňují si své reálné zkušenosti z mnoha oborů. Dobrou zprávou je, že se v září 2023 oficiálně otevřel 1. ročník Vyšší odborné školy ekologického zemědělství (tedy Farmářské školy), která se zaměřuje na oblasti ekologického a biodynamického zemědělství. Více o studiu prosím hledejte ZDE. 

Opravdu skvělou na celém konceptu Farmářské školy je kombinace trochy teorie a velké porce praxe. Jitka konkrétně chodí na praxi do zelinářské farmy Králíčkovi. Zde si většinu sadby vypěstují sami. Na novou sezónu se začínají připravovat dokonce už v lednu. Praxe na farmě umožňuje Jitce vidět, jak se starat o zeleninu od semínka po sklizeň a uskladnění. I ekologické zelinářství Králíčkovi funguje na principu bedýnek a KPZky. Jitka se zde učí věci, které v žádné literatuře nenajdete. Jsou to odžité zkušenosti lidí z praxe. 

Velmi příjemně mne překvapil fakt, že na Farmářské škole se nepíší písemky a nezkouší se. Navíc studenti sami mohou ovlivňovat výběr témat a navrhovat přednášející pro semináře. Všichni se přednášek účastní, bez ohledu na jejich srdcové téma a zaměření. Na konci ročníku se pak každý chopí některého z probraných témat, zpracuje jej do přednášky a odprezentuje ostatním. Tím uzavírá jeden ročník studia. Jitka si velmi pochvaluje víkendová studijní setkání na farmách, kde krom zajímavých přednášek odborníků z praxe, probíhá i “networking” nebo exkurze na další farmy, nejen v Čechách, ale i v Rakousku či Německu. Jak budete ve svém studiu úspěšní je na Vás, na Vaší aktivitě a zájmu.

Pokud byste si chtěli od Jitky Novákové objednat její bedýnku a jste z okolí Kozojed u Kostelce n. Černými lesy, mrkněte na její FB stránku Zeleninové bedýnky Kozojedy. Další kontakt na Jitku najdete i na webu spolku Permakultura CS v sekci Kdo jsme.

Vítejte u dalšího dílu podcastu "Žít udržitelně". V 19. epizodě se zaměříme na jedinečné spojení mezi udržitelností, zdravím a duševní pohodou skrze magický svět jógy. Seznámíte se s inspirativní osobností, Lenkou Chabovou, instruktorkou jógy a zakladatelkou studia Jóga od hlavy až k patě. Představíme vám, jak může jóga a hlavně vědomé dýchání sloužit jako mocný nástroj v uspěchaném tempu moderního života.

Jak můžeme prostřednictvím jógy nalézt rovnováhu mezi tělem a myslí?

Jaké jsou benefity vědomého dýchání, pravidelného cvičení a meditace pro naše zdraví?

Jak správně začít svůj den? 

Co můžeme udělat pro své tělo během pracovního dne? 

Jak ztišit svou hyper-energii a roztěkané myšlenky, abychom dobře spali?

Jak se připravit na náročnou schůzku či důležitý den?

Na tyto otázky a mnoho dalšího jsme se s Lenkou zaměřily právě v této epizodě. Zůstaňte s námi a objevte cestu k životnímu "blahu" skrze jógu a vědomé dýchání. Lenka zdůrazňuje právě význam vědomého dýchání při cvičení jógy. "Dýchání je pravým základem, na kterém stojí celá jóga," říká. 

Více o Lence Chabové a jejím studiu se dozvíte na www.jogaodhlavyazkpate.cz nebo na FB profilu Jóga Štětkovice.

V 18. epizodě podcastu Žít udržitelně vás čeká zajímavý rozhovor s Helenou Vodrážkovou, která představila nový vzdělávací projekt – Akademii udržitelného života a podnikání. Helen si uvědomila, že existuje mnoho lidí, kteří touží změnit svůj život a žít udržitelněji, avšak potřebují praktickou podporu a hlubší znalosti. Právě díky tomu vznikla myšlenka Akademie udržitelného života a podnikání (AUŽP), která se ponejvíc zaměřuje na praxi, setkávání s odborníky a poskytuje konkrétní dovednosti potřebné pro udržitelný způsob života.

Nyní běží pilotní projekt, během něhož absolvují účastníci čtyři víkendové studijní pobyty a setkají se s různými odborníky a lektory. Ti je seznamují s principy permakultury, přírodním stavitelstvím, budováním komunit, bylinkařením a dalšími udržitelnými tématy. Projekt je finančně podpořen Nadací Partnerství. 

Po ukončení pilotního projektu bude provedeno vyhodnocení a na základě jeho výsledků budou hledány další finanční zdroje pro spuštění regulérního prvního ročníku akademie, který by měl začít v září 2024. Více se dozvíte na webové stránce Akademie: https://www.akademieudrzitelnehozivota.cz/.

Sledovat také můžete Facebookovou stránku a Instagramový profil Ekocentra a komunitní zahrady Divočina, kde Helen dlouhodobě působí a je zakladatelkou těchto prospěšných projektů. I zde budou uveřejňované aktuality týkající se AUŽP a pilotního projektu, který poběží do začátku října 2023. 

Lenka Černá je majitelkou ukázkového permakulturního projektu U Bezinky, je lektorkou tvůrčích kurzů, občasnou permakulturní návrhářkou, nadšenou zahradnicí a bylinkářkou, a ve spolku Permakultura CS se stará o Mapu a Síť ukázkových permakulturních projektů.

Zahrada v Zábřežské vrchovině je pro celou rodinu Černých jejich rozšířeným životním prostorem. Od jara do pozdního podzimu, od rána do večera, se rodinný život odehrává právě tam. Zajímavostí zahrady je její poloha, nachází se totiž na severním svahu - navíc ve více než 500 metrech nad mořem. Zdánlivě méně zahradnicky příznivé podmínky ale Lenku neodrazují a zkouší zde pěstovat téměř vše. Černí mají “vychytaný” systém hospodaření s vodou. Jste zvědaví? Poslechněte si tuto epizodu.

Na svém pozemku má Lenka více než 50 druhů růží - pro radost, pro krásu, pro vůni a pro výrobu kosmetiky či k využití do kuchyně. Lenka vám v této epizodě prozradí recept na sirup z růží. Navíc všem, co touží chovat nějaké užitečné zvíře, poradí, jak na chov a vhodné podmínky pro zvířata. Černí už totiž chovali kozy, ovce, čínská prasátka, nyní mají hlavně slepice a indické běžce. Zkušeností bohatě!

Lenka nám všem přeje, abychom si svých zahrad a zahrádek užívali dosyta s radostí, vděčností a láskou. Pokud byste chtěli kontaktovat Lenku Černou, můžete přes její FB profil U Bezinky. 

Už jste slyšeli o “udržitelném hraní” a Druhém kole, díky němuž můžete hračky, ze kterých už vaše děti vyrostly, poslat do další rodiny? Kdo řekl ne, poslouchá honem 16. epizodu. Kdo řekl ano, poslouchá také, protože tato epizoda je nejen o Druhém kolu, ale také o tom, jak správně odstartovat a udržet společensky / environmentálně prospěšné podnikání. Povídala jsem si o tom všem s Pavlínou Švejdovou, zakladatelkou projektu Druhé kolo a absolventkou akcelerátoru 3-2-1 dílna.

Projekt Druhé kolo má za cíl prodloužit dětským hračkám život(nost), přenést radost z hračky do dalšího dětského pokojíčku, ušetřit v rodinném rozpočtu a hlavně pomoci naší planetě. Maminky a tatínci mohou hračky, které jsou v bezvadném stavu, kvalitní a stále moderní, předat do komisního prodeje na www.druhekolo.cz. Přesný popis toho, jak celý proces funguje si přečtěte ZDE. Je to raz dva, nebojte. :-)

Držím Druhému kolu a dalším podobným "cirkulárním" a prospěšným projektům palce (i na nohou).

Do 42. dílu podcastu dorazila Petra Jelínková, facilitátorka udržitelných workshopů a IT expert. Hovořila jsem s Petrou především o hravém workshopu Klimatická mozaika (Climate Fresk), který se zaměřuje na příčiny a následky klimatické změny. Petra v rozhovoru vysvětluje vznik, průběh a cíle tohoto workshopu, který využívá interaktivní deskovou hru pro vzdělávání účastníků a podporu týmové spolupráce a diskuze.

Vznik a průběh workshopu

Klimatická mozaika byla vytvořena v roce 2015 francouzským pedagogem. Workshop se stal velmi úspěšným, což vedlo k založení neziskové organizace Climate Fresk v roce 2018. Workshop trvá tři hodiny, je apolitický a vychází z vědeckých faktů IPCC. Účastníci pracují s 42 kartami, aby pochopili komplexní klimatický systém. Petra na tomto interaktivním stylu vzdělávání oceňuje hlavně otevřenou diskuzi a sdílení názorů.

Reakce a rozdíly mezi veřejnými a firemními workshopy

Petra popisuje pozitivní reakce účastníků, kteří si sladí terminologii a nacházejí společný jazyk. Ve firemním prostředí může být přítomen skepticismus, ale workshop se ukazuje jako efektivní nástroj pro vzdělávání i v tomto prostředí. Petra se často střetává s tím, že účastníci podceňují např. vliv zemědělství na klima a klade důraz na vytváření firemních strategií udržitelnosti.

Zapojení do Klimatické mozaiky

Zájemci mohou sledovat oficiální stránky neziskovky CLIMATE FRESK a přihlásit se na workshopy. Je možné stát se facilitátorem po absolvování workshopu a tréninku. Petra věří, že sdílení znalostí a názorů je klíčem k pozitivním změnám v boji proti klimatické změně.

Petru Jelínkovou můžete kontaktovat přes PROJECT FENIX. Také mrkněte na Facebook nebo LinkedIn , ať máte přehled o aktuální dění a termínech českých workshopů.

S permakulturní designérkou a lektorkou Katkou Špačkovou jsme si tentokrát povídaly o prospěšných vztazích mezi rostlinami, o důležitosti stohování funkcí v našich zahradách, také o tom, co je to guild a jak zvolit společenství pro jabloň. Katka se svěřila se svými zkušenostmi z pěstování vytrvalé zeleniny a vyjmenovala některé, které ani netuším, že existují. V této epizodě také Katka doporučuje konkrétní kombinace rostlin do našich záhonů, co se jí osvědčilo a jak přesně při výsadbě či setí postupovat. Nechybí ani doporučení na zajímavé knihy. 

Navíc - co kdy který měsíc na zahradě dělat se dozvíte u Katky na blogu. O kombinování rostlin se můžete naučit ještě více v jejím Minikurzu kombinování rostlin. Na webu www.permakulturnioaza.cz najdete i herbář s dodatečnými praktickými informacemi, recepty, videolekce a další návody, jako jsou např. zeleninové piškvorky nebo užitečná tabulka pro kombinování rostlin ve smíšených záhonech. 

Zajímalo by mě, zda je tu člověk ten, který nikdy nekoupil řezanou květinu... Když jsem ale byla malá, vnímala jsem nákup květin jako něco neobvyklého. Vždycky se totiž u mamky nebo babičky na zahrádce našly nějaké pestrobarevné kytky, ze kterých šel “vyšvihnout” pěkný puget. Řezaným květinám se u nás neholdovalo, tedy snad s výjimkou karafiátů.

Dnes se nad nákupem řezaných kytek už ani já nepozastavím, květinářství je na každém rohu. Ale jaké květinářství a jaké kytky jsou tam k mání? S radostí si všímám, že čas od času narazím i na květinové farmy s lokálními rostlinami. A právě na toto téma jsem se i zaměřila v této epizodě podcastu Žít udržitelně a povídala jsem si s Denisou Tomáškovou.

Denisu permakulturní obec velmi dobře zná. Je totiž ředitelkou Českého permakulturního institutu, permakulturní designérkou a lektorkou, navíc žákyní otce permakultury Billa Mollisona. A aby toho nebylo málo, vrhla se činorodá Denisa na vybudování květinové farmy Radost, kde permakulturně pěstuje bio lokální sezónní květiny. 

A proč pěstuje právě květiny a ne třeba zeleninu? Jak víme, permakultura hojně podporuje pěstování “jídla”. Ale Denisu to vždy přirozeně “táhlo” ke květinám a byly to právě ony, které ji na zahradě nejvíce těšily. 

Navíc si uvědomila, že každý z nás koupí během roku poměrně hodně květin k nejrůznějším příležitostem, narozeniny, svatby, pohřby nebo jen tak, z lásky. Bylo by proto fajn mít zdroj lokálních květin, viďte? I z permakulturního pohledu je místní květena důležitá, neboť láká nejrůznější opylovače a zvyšuje biodiverzitu ve svém okolí. 

Denisina mise je přinášet lidem radost do života prostřednictvím květiny.

Zaposlouchejte se do epizody o květinové Radosti a kupujte české květiny bez chemie.

Objednávat kytičky z Radosti můžete na webu: https://www.zahradaradost.cz/obchod nebo Denisu vyhledejte na Instagramu zahradaradost nebo Facebooku Denisa Tomášková.   

Věřím, že většina z nás se snaží ke své zahradě, pozemku či políčku přistupovat šetrně a ekologicky. A pokud to platí právě pro Tebe nebo pro vás, zbystřete. Víte, že si můžete nechat svou zahradu certifikovat? Znáte ježečky?

Před nedávnem jsem si povídala s Martinou Petrovou, předsedkyní spolku Přírodní zahrada. Tento projekt má už slušnou historii, na konci 90. let vznikl v Rakousku a o rok či dva déle se přesunul také na česko-rakouské příhraničí. Základní myšlenkou projektu je, že každý z nás může udělat něco pro zlepšení kvality životního prostředí, a to přímo u sebe na zahrádce. 

Spolek mimo jiných svých aktivit uděluje tzv. zahradní plakety, a to dvojího druhu. Plaketu Přírodní zahrada (tedy malého ježečka) dostanete za splnění kritérií, která najdete zde: Cesta k zahradní plaketě. 

Ti, co mají opravdu výjimečnou a pozoruhodnou přírodní zahradu, a navíc se chtějí podělit o své znalosti designu přírodních zahrad a o své zkušenosti z vlastního přírodního zahradničení s ostatními, mohou dokonce získat velkého ježka, tedy plaketu Ukázková přírodní zahrada. 

Základní 3 kritéria, přes která nejede vlak, jsou:

☆ nepoužívat pesticidy,

☆ nepoužívat umělá hnojiva,

☆ nepoužívat rašelinu k úpravě a obohacování půdy.

Při hodnocení dále získáváte body za prvky přírodní zahrady a za hledisko obhospodařování a užitkové zahrady. Kritéria nejsou nijak složitá, mrkněte na ně SEM.

Nezapomeňte u Ukázkové přírodní zahrady na podmínku sdílení zkušeností a znalostí s veřejností. Návštěvní dobu si ale můžete přizpůsobit vlastním potřebám, může být i jen po telefonické dohodě.

Souhrn našeho rozhovoru najdete v textové podobě ZDE.

Pozor, výletníci!!! Spolek také pořádá řadu akcí, včetně organizovaných výletů po přírodních zahradách v tuzemsku i zahraničí, nejčastěji v Rakousku a Německu. Mrkněte na aktuální výlety na http://prirodnizahrada.eu/. 

U vzniku prvních komunitních zahrad v České republice stála také Kokoza, společensky prospěšný podnik, který se dlouhodobě věnuje nejen zahradám, ale také kompostování. V této epizodě jsem vyzpovídala Aničku Černou, která v rámci Kokozy podporuje vznik a rozvoj komunitních zahrad.

Máte-li velký zájem založit komunitní zahradu, je dobré (a rozhodně jednodušší) nejprve se stát členem některé již fungující ve vašem okolí. Komunitní zahrady podle zkušeností Aničky vznikají nejčastěji tzv. odspodu, protože lidé si chtějí v místě, kde bydlí a tráví nejvíce času, vybudovat svou komunitu, skupinu lidí, se kterou mohou společně podnikat nejrůznější aktivity, včetně budování zahrady a pěstování v ní. Fungující komunita a přátelské vztahy upevní váš vztah k danému místu, ke komunitní zahradě, ke čtvrti či obci, kde bydlíte.

Je ale dost možné, že ve vašem okolí žádná komunitní zahrada či jiný podobný spolek není. Pak statečně a hurá do toho! Jedny z prvních aspektů, které musíte řešit, je pozemek a financování. 

Primárním zdrojem financí by měla být sama komunita. Pro komunitní zahradu je navíc hodně důležité využívat i schopností a dovedností jejích členů (práce se dřevem, účetnictví, propagace, apod.). I to je pro komunitní zahradu podstatný kapitál. Sehnat finance na nastartování projektu komunitní zahrady nemusí být až tak těžké. Můžete se obrátit na obce, velké firmy a podniky v okolí, nebo na státní instituce. Také můžete zorganizovat benefiční akci, dárcovskou výzvu (crowdfunding) nebo využít běžící projekty a výzvy nadací. 

Anička doporučuje Nadaci Partnerství nebo Nadaci Via (pozor, podcast byl předtáčen a zmiňovaný program “Už to roste, už to klíčí” je již ukončen).

Zakladatelé komunitní zahrady nemusí hledat jen krásnou zelenou plochu čekající na osazení. Naopak dobře mohou posloužit tzv. brownfieldy, místa s plánovanou budoucí výstavbou, krátkodobě bez využití, nebo zanedbaná zákoutí, opuštěné vnitrobloky či veřejné prostory na štěrku, bývalá parkoviště, apod.

Komunitní zahrada samozřejmě musí řešit vodu. Jako první zvažujeme zdroje dešťové vody. Jsou blízko svody dešťovky? Můžeme si postavit domeček (zázemí) a využít jeho střechu? Má pozemek jiný zdroj vody, např. vlastní studnu? Případně se nabízí domluvit se se sousedy a napojit se u nich na vodovodní řád. Asi nejnákladnější řešení je nechat si vodu dovážet.

V rozpočtu zahrady je vždy potřeba počítat s náklady na běžný provoz, na péči o nářadí a mobiliář, na nákup kompostu, mulče nebo rostlin. Nejčastěji se podceňuje odměna pro členy komunity, kteří mnohdy věnují zahradě stovky hodin ročně. Model dobrovolnictví ale nemusí být dlouhodobě udržitelný. 

Při zakládání komunitní zahrady prosím nespěchejte. Věnujte čas naladění se na sebe v rámci skupiny a zahrady. Klíčové je stanovit si vizi, určit pravidla fungování a metody rozhodování ve skupině. Inspirujte se v epizodě s Ivanou Mertovou, kde jsme fungování neformálních spolků probraly detailněji. 

K vizi a pravidlům je potřeba se pravidelně vracet, poupravit je, protože členové komunitní zahrady se proměňují, zahrada se rozšiřuje, a je fajn, předejít tím chaosu, ač tento stav je vcelku přirozený (čas od času). 

Vůdce komunitní zahrady musí umět povinnosti delegovat a rozdělit jednotlivé role a dílčí projekty mezi ostatní členy. Anička doporučuje mít větší koordinační skupinu, spíše než jednu vůdčí osobnost, tak je šance zvládnout vše “dobrovolnicky”. Člověk by se měl v komunitní zahradě cítit jako doma - bezpečně. A přesně tomu napomáhají i stanovená pravidla, která členové zahrady dodržují.

Mnohdy musíme pro náš pocit bezpečí zahradu uzavřít před volným vstupem veřejnosti, vyznačit jasné hranice a prostor oddělit plotem. Podle lokality, kde zahradu máte, zvažte i různá opatření na ochranu před vandalismem.

Musíme v komunitní zahradě pořádat akce? Anička říká, že primárně by akce měly sloužit komunitě, pro radost a potěšení. Může se jednat o společné pikniky, posezení u ohně, workshopy, kurzy, či pouhé promítání filmů. V komunitní zahradě si nechávejte dostatek volného prostoru - právě na společné hry, anebo na setkávání se s širším okolím.

Anička Černá navíc uvedla v život projekt Rozšířená rodina, který vyšel z její osobní zkušenosti a potřeb. Inspirujte se na webu projektu nebo ve stejnojmenné knize. Podstatou Rozšířené rodiny je možnost mít v místě, kde žiji, spřízněné rodiny a sousedy, se kterými mohu trávit volný čas, jezdit na výlety, vypomáhat si při výchově dětí, požádat o pomoc v běžném chodu domácnosti, společně se smát a jen tak být. 

Chcete-li se dozvědět více o komunitních zahradách, určitě navštivte web Kokozy, nebo také MAPKO.CZ, mapu komunit, které pěstují a kompostují. Mnoho moudrého a užitečného k tématu komunitních zahrad najdete v knize Pěstujeme ve městě. A máte-li zapeklitou otázku či potřebujete velmi konkrétní radu a pomoc, obraťte se přímo na Aničku Černou (email: anicka@kokoza.cz). 

Náš milý soused Jura Baláš si se mnou povídal o jeho přírodním domečku. Postavil jej z valné většiny vlastníma rukama za využití dřeva, balíků slámy a hlíny. Zkušeností má na rozdávání a rozhodně si je nenechal jen pro sebe.

Co vedlo Juru k přírodní stavbě? Jak dlouho mu trvala? Proč ho fascinuje hlína a slaměné balíky? Na co si dát při takovémto typu stavění pozor a jak se mu po letech v domečku žije? Jak se tam cítí jeho návštěvy? Možná budete jednou z nich...

Adélka Hrubá ochotně sdílí dlouholeté zkušenosti a dovednosti ve své ukázkové permakulturní Zahradě na kopci, navíc vytvořila permakulturní návrhy pro pozemky několika mateřských a základních škol a rozjela komunitní zahradu v Žamberku. Spolupráce s dětskými kolektivy ji zavála do mezinárodního týmu Children in Permaculture, kde reprezentuje Českou republiku. V podcastu jsme tedy hovořily nejen o Adélčiných permakulturních začátcích, ale také právě o projektu Children in Permaculture, proč vznikl a jaké má poslání, jaké zdroje informací a inspirace jsou pro nás připraveny. 

Adélka na svém příběhu a díky svým zkušenostem radí, na co se u dětí hlavně zaměřit, co v současné enviromentální výchově chybí a o co ji může právě permakultura obohatit.

Jste-li rodič, dozvíte se, jaké "permakulturní" aktivity můžete s dětmi v přírodě nebo doma realizovat a posílit tak jejich lásku k Zemi a respekt ke svému okolí. Jste-li pedagog, poradíme Vám vzdělávací kurzy, zajímavé publikace a konkrétní aktivity s dětmi (se zohledněním jejich věku). Přeji příjemné poslouchání.

Jaro má velkou sílu a stačí se koukat kolem sebe, jaké divoké rostliny vyrostly a obohatí náš jídelníček. Abychom jedli ty správné a bezpečné, pozvala jsem si k mikrofonu Katku Horáčkovou, předsedkyni spolku Permakultura CS, která se o divoké byliny a rostliny zajímá už dlouho.

Během této epizody uslyšíte přes 30 volně rostoucích rostlin, ze kterých si můžeme udělat saláty, pomazánky, polévky, řízečky, pesta, sirupy, tinktury, náhražku kávy, nádivku nebo smoothie. Katka zmiňuje několik konkrétních receptů, takže tužku a papír k sobě! Vše, co se dozvíte, určitě sdílejte s rodinou a kamarády, vždyť jarní rostliny jsou plné antioxidantů, vitamínů a dalších velmi prospěšných látek. 

Věnujte také pozornost aktivitám, které pro vás Katka chystá. Najdete je přehledně na jejím webu www.permajoga.cz. Aktuálně vás zve na kurz právě o jedlém plevelu. Info ZDE. Katka všem přeje hodně zdraví, listí, pupenů a bobulí.

Z rozhovoru s Adamem Balkem se dozvíte, jak se stane zubní technik přírodním zahradníkem. Adam díky svému cestování poznal kouzlo permakulturního učení, ale i zhoršující se ekologické podmínky v navštívených zemích, to vše zformovalo jeho cestu k navrhování a realizování zahrad v přírodním duchu. Povídali jsme si, jak by mohla vypadat ideální zahrada a zda se Adamovi daří propojovat představy a potřeby zákazníků s možnostmi daného místa a s permakulturními principy. Dále jsme probrali běžný proces spolupráce s Adamem na zahradním projektu a řešení, která mají u zákazníků úspěch. Adam se navíc věnuje také péči o dřeviny a vysvětlil mi i lesní terapii Shinrin-yoku. Potřebujete více informací? Navštivte jeho web www.adamovyzahrady.cz.

Lubor Křížek tvrdí, že na každém pozemku lze zadržet vodu. Sám na pozemcích, kde bydlí s rodinou, vytvořil 13 tůní a za projekt získal řadu ocenění včetně Adapterra Awards. V rozhovoru s Luborem jsme probrali, jak by správné tůně měly vypadat a co dělat pro jejich udržení v krajině. Dalším výrazným koníčkem Lubora je pomoc čápům černým a orlům mořským - konkrétně - Lubor zachraňuje bortící se hnízda nebo staví hnízda nová, pokud předchozí hnízdo již dosloužilo. V podcastu naberete jistě spoustu další inspirace. Nezapomeňte se podívat na Luborův web www.darujkridla.cz a podpořit ho! Děkujeme.

Katka Špačková věří v udržitelnou budoucnost a nadšeně propaguje regenerativní zahradničení. To reaguje na současné problémy naší doby - nedostatek organické hmoty, degradovaná půda, kontinuální používání hnojiv nebo neschopnost půdy zadržovat v dostatečné míře vodu. Pro regenerativní zahradničení je samozřejmostí krýt povrch půdy a vůbec jej nenarušovat rytím, využívá se mulčování, zeleného hnojení, kompostování a pro naše záhony doporučuje polykultury, které jsou více odolné díky své rozmanitosti vůči mnoha nežádoucím vlivům včetně nezvaných návštěvníků v podobě slimáků. Typů záhonů, které můžeme na svém pozemku mít, je více. My jsme mimo jiné hovořily o jednoduchém instantním záhonu, návod na jeho vytvoření a mnoho dalších užitečných informací najdete na www.permakulturnioaza.cz. 

Vítejte u 41. epizody podcastu "Žít udržitelně", kde jsem měla tu čest přivítat dvě úžasné dámy ze spolku MYMO – Karolínu Petřekovou a Petru Jašicovou. Petra je vystudovaná interiérová designérka a Karolína studuje produktový design na Fakultě architektury ČVUT. Společně nám představí fascinující svět mycelia a jeho využití v interiérovém designu, v dalších produktech a možná i při netušených příležitostech. Mycelium je opravdu úžasný materiál! Je lehký, voděodolný a nehořlavý, což z něj dělá skvělou volbu pro různé aplikace. Karolína a Petra nám podrobně popíší proces pěstování mycelia a jeho ekologické výhody. Věděli jste, že mycelium je vlastně podhoubí hub? Je to takový přírodní zázrak, který má obrovský potenciál nahradit tradiční materiály, které nemusí být až tak šetrné k životnímu prostředí. Během našeho rozhovoru se také dozvíte o různých možnostech využití mycelia. Například v interiérovém designu může být mycelium použito na výrobu nábytku, dekorací nebo dokonce stavebních materiálů. Petra nám také prozradí, jak mycelium může být využito v módním průmyslu, například na výrobu ekologických textilií. A to není všechno! Karolína a Petra se s námi podělí o své zkušenosti s projektem "Dům Samorost", který je skvělým příkladem toho, jak lze mycelium využít v oblasti bydlení. Tento projekt je opravdu inspirativní a ukazuje, jak můžeme bydlet v myceliu - udržitelněji a šetrněji k naší planetě. Jde o projekt podporovaný Stavební spořitelnou České spořitelny (Buřinkou). Nezapomeňte si také poznamenat do kalendáře termín 18. října 2024! V Národní technické knihovně v Praze se bude konat výstava, kde budete mít možnost vidět projekt Samorost a různé produkty z mycelia na vlastní oči. Bude to skvělá příležitost dozvědět se více o tomto úžasném materiálu a inspirovat se k udržitelnějšímu životnímu stylu. Doufám, že se vám 41. epizoda bude líbit a že vás inspiruje k tomu, abyste se více zajímali o udržitelné materiály obecně a upřednostnili je ve svých každodenních nákupních volbách. :-)   Děkuji Karolíně a Petře za jejich čas a za to, že nám přiblížily tajuplný svět mycelia. Určitě nezapomeňte sledovat aktuální dění na FB profilu Inovace od Buřinky. Navštivte také stránky spolku MYMO, ať se dozvíte maximum informací.

Líbí se vám permakultura a její myšlenky? Pak je tato epizoda přesně pro vás. S Evou Hauserovou jsme se v této epizodě zaměřily na zásadní permakulturní kurzy, zajímavé publikace a časopisy, také na možnosti online vzdělávání, konference, konvergence, 5P, zkrátka na všechny možné zdroje informací o permakultuře, které nás napadly. Také jsme probraly situaci ekologické výuky v běžném školním vzdělávání a systémy LETS, které se u nás pomalu, ale jistě rozvíjí.

Eva Hauserová určitě doporučuje Úplný kurz permakulturního designu nebo další, které najdete v Akademii permakultury. Výhodou osobní účasti na kurzech je setkání s lidmi podobného ladění, vznikají tam nová permakulturní kamarádství a tzv. "vodivé" vzájemně se inspirující prostředí.

Spolky, které stojí za to sledovat, jsou určitě PERMAKULTURA CS, také LIPKA, VERONICA nebo PŘÍRODNÍ ZAHRADA.

Přeji inspirativní vzdělávání. :-)

S Ivanou Mertovou jsem si povídala nejen o sociální permakultuře, ale také o sociokracii, která představuje systém nástrojů pro efektivní fungování NEhierarchických skupin jako jsou spolky, komunitní zahrady nebo hnutí. Pro nové projekty doporučuje využít tzv. dračí snění, ještě jste o něm neslyšeli? A jak lze udržet fungování neformální skupiny, když počáteční nadšení pomalu, ale jistě vyprchává? Dozvíte se v podcastu.

S Evou Haserovou jsme probraly její cestu k permakultuře, proč o sobě říká, že je "salónní ekoložka" a jak se dá žít v souladu s přírodou v Praze. Povídaly jsme si také o semenaření, ne/rytí, komunitních zahradách, sociální permakultuře a počítání ekologické stopy.

Bára se s námi ochotně podělila o to, jak permakulturní principy a vše, co se naučila na Úplném kurzu permakulturního designu, aplikovala na své bydlení, zahradničení a život jako takový. Svěřila se i se svou "cestou k permakultuře".

Dozvíme se, co znamená pojem permakultura a jaké jsou její 3 hlavní etické principy. Podrobněji se vrhneme na základní principy ekologického designu, včetně těch založených na postojích. Je to opravdu jen stručný teoretický úvod, více můžete čerpat z knihy Úvod do permakultury od Billa Mollisona, nebo Zahrada Gaii od Tobyho Hemenwaye, a dalších.

Vítejte u reportáže z komunitní zahrady a ekocentra Divočina Malešov! Zajela jsem na návštěvu za ředitelkou Divočiny - Helen Vodrážkovou. Povídaly jsme si o všech úžasných aktivitách a programech, které centrum a komunitní zahrada nabízí. Od ekologických programů, přes permakulturní zahradničení, až po nejrůznější workshopy (vaření, šití, přírodní stavitelství, ...) – je toho opravdu hodně! Helen mi také prozradila, jak se do jejich projektů zapojují mezinárodní dobrovolníci a jak přispívají k chodu centra, k zapojování místní komunity, k rozvoji kurzů a ke vzájemné a nevyčerpatelné mezinárodní inspiraci. Zdůraznila, jak důležitý je v ekocentru právě komunitní rozměr všech projektů, nakolik dbají na využívání lokálních, organických, sezónních potravin, a shrnula vše, co lze v Divočině zažít a podniknout.

A teď pozor, máme pro vás skvělou aktualitu! Ekocentrum Divočina v Malešově otevírá již 28. července svou novou kavárnu, která se zaměří na lokální a organické potraviny. A to není všechno! Otevření kavárny bude doprovázet bohatý víkendový program, včetně workshopu nového cirkusu, šití a diskuzí o udržitelné módě. Takže si určitě zapište do svého diáře 26.-28. červenec 2024 a přijďte se podívat, ochutnat skvělé jídlo a užít si zábavný program. Navíc tím podpoříte Divočinu! Ubytování je možné také.

Více informací najdete na Facebooku Divočiny Malešov: https://www.facebook.com/ekocentrumMalesov/. Akce je uvedena i v událostech: https://www.facebook.com/ekocentrumMalesov/events/?id=100068195804103&sk=events. Zablokujte si poslední víkend v červenci 2024, jedete do Malešova. :-)

Pro ty, kteří nevládnou angličtinou, vkládám české titulky k povídání s dobrovolníky, kterému je věnováno posledních 8 minut podcastu. Prosím omluvte nedokonalost překladu, děkuji Vám.

ČESKÝ PŘEKLAD ROZHOVORU:

IVETA: Dobrý den, jsem velmi ráda, že mám možnost se s vámi setkat zde v Ekocentru Divočina. A vězte, že jsme tu s dobrovolníky a s Helen, která je v ekocentru přivítala. A možná požádám naše dobrovolníky, aby se nám trochu představili, a začneme s tebou, Corino, souhlasíš? Můžeš nám říct, odkud jsi a jak se stalo, že jsi se objevila právě zde?

CORINA: Pocházím z Itálie, i když žiju poslední 3-4 roky v Německu a jsem tady v Divočině nebo tady v České republice, protože to je moje první dobrovolnictví v rámci ESC. Tento projekt mě zaujal, protože se týká ekologické výchovy, jednoduchého života a udržitelnosti, a to je to, co mě baví.

IVETA: Perfektní. Děkuji mnohokrát. A co Ty?

JULIANA: Dobrý den. Já jsem Juliana. Pocházím z Brazílie, ale posledních pět let žiji v Portugalsku, a teď jsem vlastně tady. Jsem tu díky zmíněném projektu ESC. Jsem tady, protože jsem bývala městská holka, ale cítila jsem se zmatená a nezapadala jsem. Takže jsem chtěla zjistit více o okolním světě. A když jsem pak uviděla tuto příležitost, která se týkala udržitelnosti a ekologických věcí na venkově, řekla jsem si, že by to mohlo být zajímavé. Chci tento svět objevit a ponořit se do něj. Takže ano, proto jsem tady.

IVETA: A poslední je džentlmen.

PETER: Ahoj, jmenuji se Peter a jsem tu v podstatě přibližně ze stejných důvodů, jako víceméně ostatní. Také mi jde o sebepoznávání, ale také je pro mě důležité a zajímám se o to, jak žít takovýto jednoduchý život. Chtěl jsem také rozšířit svou komfortní zónu, a to je další část všeho. Takže ano, o to jde. A zatím bych řekl, že se mi tady moc líbí, protože žijeme opravdu jednoduše. A docela se mi to líbí. Ačkoli kromě této klasické práce na zahradě je tu ještě mnoho jiné práce, vše co je v tomto permakulturním projektu potřeba. Takže v podstatě se tu cítím dobře.

IVETA: Věřím, že tato vyznání Helen velmi těší, že?

A co jste se zde naučili? To, co jste například nemohli dělat nebo jste neměli možnost si vyzkoušet, ale tady jste opravdu měli možnost vyzkoušet?

CORINA: Když se zmíním o mně, myslím, že to jsou hlavně stavební práce, používání elektrického nářadí, práce s nábytkem, dřevem, výroba biouhlu a kamenných a betonových zdí a tak dále.

IVETA: Co jsi říkala? Bio-biochar. Co je to?

HELEN: Biouhel. Tímto materiálem se snažíme půdu vylepšit. Také se tu hodně věnuješ udržitelné domácnosti, Corino.

CORINA: Ano, chci říci, že jsem se tady do toho hodně pustila. Je tu na to ideální prostředí a všechny prostředky, jak se do toho ještě více ponořit a prozkoumat, jak se dělá třeba tofu, raw dezerty a tak. Jídla z toho, co máme kolem sebe, z místních zdrojů.

IVETA: A co Ty?

JULIANA: Pro mě je to většinou všechno, co dělám. Je to pro mě novinka. Takže doslova od zahrady po stavební část, jako všechno, je to úplně nový svět, který objevuji. A všechno se mi líbí. Já jsem se nikdy předtím nedotkla půdy, víte?

IVETA: Opravdu? Tedy něco jako dobrodružství.

JULIANA: Ano, protože je to úžasné. A samozřejmě nářadí a stroje, které zmínila Corina.

IVETA: A co šití, tedy výroba oblečení? (zde je moje největší AJ chyba v rozhovoru)

JULIANA: Ne, to jsme ještě nedělali, ale za pár dní budeme mít příležitost. Myslím, že za 10 dní. Budeme mít workshop. Nejvíce mě tu baví zahrada, kterou miluju. Ráda tam trávím čas a také mě baví stavění, třeba teď stavíme betonovou podlahu, to by mě nikdy předtím nenapadlo.

IVETA: A pak to můžeš dělat doma. Tví rodiče budou mít radost.

HELEN: A já vlastně vidím, že Tě děti milují. Víš, že jsi v tom velmi dobrá?

JULIANA: Ano, to je pravda. Vedla jsem projekt s dětmi. Děti mám opravdu ráda. A myslím, že cítí mou lásku k nim. Takže mi lásku oplácejí, víš? A i když nemluvíme stejným jazykem, protože oni nemluví anglicky, nějak se propojíme. Takže ano, opravdu to sedí.

IVETA: Perfektní. A co ty, Petře? Jsi ze Slovenska, takže Tě tu asi moc překvapení nečeká. Není to tak exotická země. Ale co jsi se tu dozvěděl? Co je nového?

PETER: Řekl bych, že pro mě je to zatím nejvíce o technických dovednostech, například o práci s některými stroji, které jsem nikdy nepoužíval. A také právě teď stavíme kamenné schody. Je to pro mě nová práce, protože jsem nikdy nedělal takový projekt, žádné betonování. A pokud jde o kulturní odlišnosti, je to tady v České republice skoro stejné jako na Slovensku, naše kulturní rozdíly nejsou velké. Ale ano, opravdu se těším na další věci, které nás tu čekají. Aktuálně tady stavíme venkovní kavárnu.

IVETA: Ano, to je váš hlavní projekt samozřejmě. Takže vám držím palce, aby se kavárnu podařilo úspěšně dokončit, přeji vám, abyste se tu měli moc hezky, a děkuji Tobě, Helen, že dáváš tuto skvělou příležitost mladým lidem, protože vy - mladí jste naše budoucnost.

HELEN: Děkujeme. Jsem velmi ráda, že tu jsou. Víš, je to velká pomoc a vždycky mě překvapí, kolik věcí jsou schopni udělat. Jejich betonování je skvělé. Myslím, že to vypadá opravdu profesionálně. Jsem moc ráda, že se tu mohou učit.

IVETA: Děkujeme.

POZOR - NOVINKA - Videozáznam rozhovorů najdete na novém Youtube kanálu Žít udržitelně: https://www.youtube.com/@%C5%BD%C3%ADtudr%C5%BEiteln%C4%9B/videos. 

 

Ve 39. epizodě pokračujeme s naším skvělým hostem Zuzanou Burdovou, která nás již v předchozím díle zasvětila do 7 permakulturních principů podle Davida Holmgrena. Jsem nadšená, že se k nám Zuza opět připojila, protože ve 39. epizodě bylo potřeba ještě 5 principů probrat.

Minule jsme se věnovaly těmto permakulturním principům: 1. Pozoruj a jednej: Tento princip jsme s nadšením probraly a zdůraznily jeho důležitost. Shodly jsme se na tom, že je jedním z nejdůležitějších. 2. Zachytávej a uchovávej energii: Mluvily jsme o využívání sluneční energie a dalších přírodních zdrojů. 3. Získávej výnos: Diskutovaly jsme o tom, jak je například důležité umět si vypěstovat vlastní zdravé potraviny. 4. Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu: Bavily jsme se o sebereflexi a otevřenosti ke zpětné vazbě. 5. Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich: Hovořily jsme např. o slunci, vodě, biomase. 6.  Nevytvářej odpad, kde jsme zmiňovaly Zero Waste principy jako zamítnutí, redukci, zužitkování, recyklaci a kompostování. 7. Navrhuj od vzorů k detailům: Zmínily jsme důležitost vzorů(ců) v přírodě a společnosti, časové a prostorové vzorce.

A teď už si pojďme zopakovat zmíněných 5 permakulturních principů, které se nám nevešly do 38. epizody, a musely tak počkat na 39. díl. 8. Dej přednost začleňování před oddělováním: Jako příklad jsme uvedly komunitou podporované zemědělství na jedné farmě, kde podílníci pomáhají s prací a snižují si tím nákupní cenu zeleniny. 9. Využívej malá a pomalá řešení: Zuzana sdílela svůj příběh o hledání farmy a důležitosti trpělivosti a postupného přechodu při životních změnách. 10. Využívej rozmanitosti a važ si jí: Diskutovaly jsme o významu biodiverzity na zahradě, o výsadbě různých druhů stromů a také o využití rostlin jako ochrany před škůdci. 11. Využívej okrajů a okrajových systémů: Zuza se pozastavila nad příkladem záhonu ohraničeného kameny, kde - jak se ukazuje - roste nejvíce plevele. Okraje jsou v přírodě plné hojnosti, prospívají v nich rozličné rostliny a živočichové. 12. Změnu využívej tvořivě a tvořivě na ni reaguj: Zuza přiznala, že nesnáší změny, ale naučila se je přijímat a reagovat na ně kreativně. Podělila se o svůj nedávný příběh, kdy za deštivého dne místo původního plánu, jak vytvořit vyvýšený záhon pro babčku, našla díky své kreativitě lepší řešení ve sběrném dvoře. Změny nás totiž mohou inspirovat k novým, kreativním řešením a otevřít dveře k novým možnostem.

Na závěr bych ráda poděkovala Zuze Burdové za její čas a inspirativní povídání. Nezapomeňte ji sledovat na Instagramu nebo Facebooku pod profilem Perma_zuza. A hlavně jí držte palce na její nové permakulturní cestě.

Děkuji vám všem, že mě s mými hosty posloucháte. Těším se na vaše reakce a nápady na další témata. Pojďme společně tvořit udržitelnější budoucnost!

Dnes se ponoříme do světa permakultury s inspirativní hostkou Zuzanou Burdovou. Zuzi je vášnivá zahradnice, permakulturní designérka, sběračka bylin a plodů z přírody a milovnice udržitelného životního stylu. V našem rozhovoru se podělila o svou cestu k permakultuře, o nezapomenutelné zážitky z kurzu PDC (Úplný kurz permakulturního designu, Permaculture Design Course), který absolvovala na jaře 2024 a o mnoho dalšího.

Jak to všechno začalo Zuzčina cesta k permakultuře začala před několika lety, kdy na sobě začala pociťovat klimatický žal a práce v advokacii ji tolik nenaplňovala. Po smrti milovaného tatínka hledala terapeutickou činnost a našla útěchu v zahradničení. V něm se zdokonalovala díky sledování názorných videí např. na YouTube, zda také objevila pojem permakultura. O permakultuře jí také vyprávěl nadšený kamarád, a tak se rozhodla absolvovat kurz PDC, který jí doslova změnil život.

Permakultura jako nový domov Díky kurzu PDC Zuza našla svůj nový "domov", tedy spřízněnou komunitu v permakultuře. Kurz jí poskytl rámec a pojmenování toho, co už dlouho dělala. Setkala se s inspirativními lektorkami a stala se součástí party stejně smýšlejících lidí. Kurz byl napěchovaný znalostmi a praktickými dovednostmi, které může každý uplatnit bez ohledu na velikost svého pozemku, zahrady nebo balkonu. Co je pro Zuzu permakultura? Permakultura je pro Zuzu udržitelný způsob žití, který proniká do všech aspektů každodenního života. Žijeme v souladu s přírodou a respektujeme její moudrost. Permakultura zahrnuje péči o lidi, o Zemi a o budoucnost – to jsou tři základní etiky permakultury.

Permakulturní principy V rozhovoru jsme se ale především zaměřily na vysvětlení permakulturních principů podle Davida Holmgrena. K ruce jsme si vzaly Klíč k soběstačnosti č. 19 s podtitulem Permakulturní principy.

Zde je ve stručnosti prvních sedm principů, které jsme v epizodě 38 stihly probrat: 1. **Pozoruj a jednej:** První rok na novém pozemku je o pozorování. Sledujte, jak se mění podmínky během ročních období, kde je stín, kde teče voda.  Najděte si svůj "sit spot".  2. **Zachytávej a uchovávej energii:** Využívejte přírodní zdroje efektivně. Například zachytávání dešťové vody nebo využívání sluneční energie. Využívejte i své energie efektivně. :-) 3. **Získávej výnos:** Výnos nemusí být jen úroda. Může to být radost, spokojenost, nové vědomosti nebo přátelství. 4. **Usměrňuj sebe sama a přijímej zpětnou vazbu:** Buďte otevření změnám a učte se z chyb. Naslouchejte svému tělu, přírodě a okolí. 5. **Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich:** Preferujte zdroje, které se dají obnovit a jsou šetrné k životnímu prostředí. Například kopřivová jícha jako hnojivo. 6. **Nevytvářej odpad:** Minimalizujte odpad, recyklujte a kompostujte. Zvažte, zda opravdu potřebujete nové věci a snažte se využít to, co již máte. Zopakujte si 7Z minimalizmu. 7. **Navrhuj od vzorců k detailům:** Vnímejte vzorce v přírodě i ve svém chování a podle nich navrhujte svůj prostor.

V příští, tedy 39. epizodě se Zuzou Burdovou doprobereme zbývající permakulturní principy, těšte se. Výše uvedený souhrnný přehled principů je velmi stručný, určitě si pořiďte Klíč k soběstačnosti č. 19 s podtitulem Permakulturní principy, např. na stránkách spolku Permakultura CS, který "klíče" vydává.

Pokud vás téma permakultury zaujalo, doporučujeme vám zúčastnit se některých permakulturních akcí (viz web Permakultura CS - Kalendář), absolvovat některý z nabízených kurzů Akademie permakultury, včetně zmiňovaného PDC, a stát se součástí této úžasné komunity.

Děkujeme Zuzance za inspirativní rozhovor a těšíme se na další setkání! V mezičase ji můžete sledovat na FB nebo IG jako Perma_zuza. 

Ve 37. epizodě byl hostem Martin Mach Ondřej, šéfredaktor zpravodajského webu Ekolist.cz. Společně jsme se ponořili do světa zpráv o přírodě, životním prostředí, ekologii, udržitelnosti a výzev, kterým čelí ekologická žurnalistika. Nevynechali jsme začátky Ekolistu, jak dokonce realizovali dva spotřebitelské testy na prací a mycí prostředky na nádobí, a hovořili jsme o tom, jak si domů nepřinést jen obarvenou vodu, které musíte spotřebovat jednorázově strašně moc, abyste uviděli efekt.  Také jsme se pověnovali greenwashingu, recyklování toaleťáku, kávových kapslích cestujících daleko za svou recyklací, správnému sázení stromů nebo noži na výletech. Martin měl zajímavý postřeh - český spotřebitel se chce "nestarat", a tak mu výrobci vycházejí kreativně vstříc. Dostali jsme tipy na spolehlivá média a osobnosti, které sledovat, navíc i impulz pro aktivismus zdola, prostřednictvím občanských iniciativ a spolků. A pak jsem se vyděsila u tématu azbest a zdravotních důsledků špatné manipulace s eternitovou krytinou. Pozor na to! Ekolist.cz si rozhodně zaslouží naši podporu - více zde. Pokud máte zájem o témata související s ekologií anebo udržitelností a chcete se podílet na aktivní otevřené diskuzi nebo dokonce poslat svůj článek, můžete určitě Ekolist kontaktovat na emailu ekolist@ekolist.cz. Také doporučuji sledovat jejich Facebookový profil. 

V 36. epizodě podcastu "Žít udržitelně" se můžete seznámit s Adamem Vokáčem, který se profesně věnuje hrobnictví a je také zakladatelem spolku Poslední stopa, z.s. Adam Vokáč je v současné době hrobníkem v Ďáblickém hřbitově v Praze a mimo jiné se stará o místní Les vzpomínek, navíc je absolventem kurzu Green Burial Masterclass.

V rámci tohoto dílu podcastu jsme se s Adamem zaměřili na téma ekologického pohřbívání, což je oblast, které se věnuje s velkou vášní. Během rozhovoru Adam představil několik alternativních metod pohřbívání, které jsou výrazně šetrnější k životnímu prostředí ve srovnání s tradičními způsoby, jako je pohřbívání v lakované rakvi min. 1,5 m hluboko do země nebo klasická kremace.

Mezi tyto alternativní metody patří aquamace a terramace, které Adam podrobně popsal. Vysvětlil, že obě tyto metody umožňují tělu rozložit se přirozenou cestou a přitom minimalizují negativní dopad na přírodu. Aquamace je proces, při kterém dochází k rozkladu těla pomocí vody, zatímco terramace zahrnuje rozklad těla vedoucí k vytvoření kompostu. Tento kompost pak může být použit jako živina pro rostliny, čímž se tělo vrací zpět do koloběhu přírody. Jak nadějné, život po životě! Adam Vokáč také zdůraznil, že pro širší přijetí těchto udržitelných pohřebních praktik je nezbytné provést legislativní změny v České republice. Poukázal na to, že současné zákony nejsou přizpůsobeny podpoře takovýchto ekologických metod a že je potřeba pracovat na tom, aby se staly běžně dostupnými a aby byly i širší společností přijaty jako plnohodnotné a respektované možnosti pohřbívání. Jeho argumentace byla podložena myšlenkou, že vzhledem k rostoucímu zájmu o udržitelný životní styl by měly být k přírodě šetrné metody pohřbívání přístupné každému, kdo si přeje pro svůj poslední odpočinek zvolit ekologičtější variantu.

Jestli vás zajímá více o udržitelnějších způsobech vašeho odchodu na věčný odpočinek, určitě si vyhledejte spolek POSLEDNÍ STOPA, najdete ho na Facebooku, Instagramu, také jako podcast Poslední stopa (např. zde: https://talk.youradio.cz/porady/posledni-stopa nebo https://ceskepodcasty.cz/podcast/posledni-stopa) a na Youtube, kde je vše také bezvadně vysvětleno.

A zvažte to - v Ďáblicích  v Lese vzpomínek jsou ještě volná místa k rezervaci. :-)

V jubilejní 50. epizodě podcastu "Žít udržitelně" se setkáte s Oldřichem Němcem, zakladatelem společnosti Biobobo, který nám přiblíží svět kompostovacích toalet – inovativního řešení pro náš udržitelný domov. Oldřich začíná svým příběhem: „Hledal jsem práci, která mě bude víc naplňovat, protože jsem chtěl dělat něco, co má smysl pro přírodu a lidstvo.“ A ano, tam rozhodně problematika vylučování patří, na tom se shodneme, že?

V rozhovoru diskutujeme o tom, jak se daří kompostovacím toaletám v dnešní době. Oldřich k tomu říká: „Kompostovací záchody zažívají renesanci a čím dál větší podporu, protože dokážou vytvářet hygienický kompost bez patogenů,“ a vysvětluje, že příroda má nejlepší samočisticí schopnosti, a právě proto je přirozený kompostovací proces spolehlivě hygienický a také zachovává živiny nejlépe v porovnání s jinými (obvyklejšími) typy záchodů.

Olda detailně popisuje proces kompostování v toaletách Biobobo: „Výkaly padají do výstelky z pilin a přisypávají se dalšími pilinami, takže nevidíme výkaly, což je esteticky důležité a také to vysušuje výkaly a pohlcuje pachy.“  Oldřich zmiňuje i využití lidské moči: „Lidská moč je plná úžasných živin a do budoucna se řeší, jak ji využívat, aby se uzavřel koloběh živin.“ Věděli jste to? Co vy na to? Řešíte, že byste mohli rozumněji nakládat s vlastní močí?

Olda v rozhovoru sdílí své zkušenosti s kompostem ze svého spádového záchodu Clivus Multrum: „Když jsem po dvou letech vybíral kompost, voněl jako lesní půda a nebylo patrné, že by to byly výkaly. To je úplně úžasné.“ Zdůrazňuje obrovské výhody kompostovacích toalet oproti běžným splachovacím záchodům (kde povětšinou plýtváme pitnou vodou a splachujeme cenné živiny) nebo oproti tradičním kadibudkám s dírou v zemi (kde dochází spíše k anaerobnímu, hnilobnému procesu a produkci plynů jako je metan).

Ptám se také na veřejné vnímání kompostovacích a separačních toalet a možnost jejich využití ve městě: „Spousta lidí říká, že si přeje kompostovací záchod, protože ušetří za stočné...Jenže ono porovnat to finančně je velmi náročné.“ Během našeho rozhovoru zazní mnoho o kbelících, zásypech, kompostování, zápachu, separaci tekutého a tuhého, jak s tím či oním naložit. Je to vcelku věda, proto si rozhovor určitě poslechněte. Pro mnohem sofistikovanější a detailnější informace ale navštivte web Biobobo.cz. 

A dobrá zpráva na závěr nesmí chybět. Olda samozřejmě velmi věří v budoucnost kompostovacích toalet a tento svůj optimismus vtiskl i do motta společnosti Biobobo: „Budoucnost je v hajzlu, ale v kompostovacím." A tak se se mnou a Oldou těšte na světlou kompostovací záchodovou budoucnost. 

Kontakty na Oldu a nabídku jejich kompostovacích záchodů najdete ZDE. Co jsem tak pochopila a co je velmi klíčové, je vědět, co vlastně přesně chci... Hmmm, to se hodí i do dalších sfér našeho žití. :-)

 

Tentokrát jsem v podcastu Žít udržitelně přivítala Janu Kotoučkovou, zahradní designérku a eko poradkyni, která je považována za jednou z průkopnic permakultury u nás. Uslyšíte Janin příběh a její zkušenosti s permakulturou, ekologickým zahradničením a vzděláváním veřejnosti.

Jana hospodaří a zahradničí na svém pozemku na Vysočině, který rodina získala po restituci. Neustálým úsilím jej přetváří v přírodní permakulturní ráj. V rozhovoru popisuje vytváření remízků, práci s kameny, experimentování s různými typy záhonů, recyklování materiálů a zdrojů z pozemku a okolí, vytváření nejrůznějších struktur, které přispívají k biodiverzitě a estetice zahrady. Její přístup k zahradničení je velmi kreativní a intuitivní.

Jana se také věnuje studiu bylinkářství a vytváří směsi bylin pro různé účely, např. pro lepší spánek nebo nachlazení.

Od roku 2002 do roku 2020 organizovala Jana biojarmarky v Jihlavě, které přivedly regionální farmáře a bio zemědělce z okolí a spojily je s lidmi, kteří toužili nakupovat kvalitní potraviny. Tyto akce zahrnovaly také ukázky řemesel, divadlo pro děti a workshopy, což rozhodně přispělo k většímu rozvoji lokální ekonomiky a propojení komunity.

Jana se také pustila do promítání filmů pro veřejnost se zaměřením na ekologii, a s tím souvisejícími sociálními a ekonomickými aspekty. Vybrané filmy povětšinou kladou důraz na to, jak důležité je být v úzkém kontaktu s přírodou, na uvědomění si široké palety důsledků našich činů na životní prostředí a předkládají rovněž konkrétní řešení.

Jana dokonce organizovala i  výlety na bio farmy, kde si lidé mohli nakoupit čerstvé potraviny a ochutnat místní produkty, seznámili se s farmáři a způsobem jejich hospodaření. Patřila do týmu projektu "Skutečně zdravá škola", který propaguje zdravou výživu "od vidlí až po vidličku" a ekologické vzdělávání dětí.

Je až k neuvěření, jak jednotlivec jako je Jana dokáže vyburcovat ekologickému hnutí ve svém regionu. Jana si totiž moc dobře uvědomuje, jak důležité je environmentální vzdělávání rodin, sousedů, dětí a osvěta v oblasti udržitelnosti a pokorného vztahu k přírodě. Je inspirativním příkladem toho, jak lze spojit vášeň k přírodě s praktickými konkrétními kroky k její ochraně. Jany příběh ukazuje, že každý z nás může sehrát významnou roli v ochraně přírody ve svém regionu i širším okolí.

Jedinec není málo!

Proč je čas na odklon od ekonomie středního proudu? Můžeme žít spokojeně v ekonomice bez růstu HDP? Mohou alternativní ekonomické modely zachránit planetu a osud lidstva? Jaké konkrétní alternativní iniciativy mohou podpořit místní komunitu?

V 48. epizodě podcastu Žít udržitelně jsem měla tu čest diskutovat s RNDr. Naděždou Johanisovou, Ph.D., která je nejen renomovanou českou ekologickou ekonomkou, bioložkou, environmentalistkou, ale také váženou vysokoškolskou pedagožkou a spisovatelkou. Společně jsme se ponořily do tématu, které je pro nás všechny nesmírně důležité, ale zároveň pro běžného člověka (jako jsem já) ne úplně čitelné – zaměřily jsme se na nedostatky současného ekonomického systému.

Naďa otevřeně sdělila své kritické názory na ekonomii středního proudu a na neomezený ekonomický růst, který je považován za hlavní cíl moderních ekonomik. Upozornila na jeho negativní dopady na životní prostředí a společnost jako celek. Vysvětlila mi i, jak tento přístup vede k vyčerpávání přírodních zdrojů, ke zvyšování znečištění a sociálních nerovností.

Významnou součástí našich životů a dění ve společnosti je péče o děti, o seniory, dobrovolnická činnost a další nepeněžní elementy ekonomiky. Ty jsou ale v "mainstreamových" ekonomických modelech často opomíjeny, přestože mají obrovskou hodnotu. Tato hodnota není vždy vyjádřitelná v peněžních termínech, ale je zásadní pro udržení zdravé a funkční společnosti.

V průběhu rozhovoru jsme se také zaměřily na alternativní ekonomické modely, které nabízejí udržitelnější a spravedlivější přístup ke zdrojům, k přírodě, k lidem a k budování lokální ekonomiky. Diskutovaly jsme konkrétně o družstvech, komunitních projektech a dalších formách sdílení a spolupráce, které podporují místní ekonomiku a sociální soudržnost. Tyto modely kladou důraz, spíše než na neustálý růst a expanzi, především na sdílení zdrojů, participaci členů komunity a dlouhodobou udržitelnost, čímž představují životaschopnou alternativu k tradičním kapitalistickým strukturám.

Na závěr  vás srdečně zvu na nadcházející akci v Sedlčanech ve středu 20.11.2024 (od 18,00 hodin v místní knihovně), kde budeme s Naďou probírat podobná témata. Je to skvělá příležitost dozvědět se více o reálných příkladech z praxe a konkrétních krocích, které můžeme podniknout k podpoře udržitelné lokální ekonomiky. Tato akce slibuje být inspirativním setkáním pro všechny, kdo se zajímají o ekologii, sociální spravedlnost, "zelenou" a lokální ekonomiku. Věřím, že se s mnohými z vás uvidíme. 

Více informací o Nadě Johanisové a možnost ji kontaktovat najdete ZDE.

Podzimní chladné dny můžeme hravě zvládnout díky tradiční čínské medicíně. V této epizodě jsem si povídala s Marií Helen, která se zabývá nejen tradiční čínskou medicínou, ale také reflexologií, stravou podle 5 elementů i makrobiotikou. Studovala navíc japonskou masáž shiatsu a thajskou masáž, zajímá se o aromaterapii a bylinky. Marie v rozhovoru poskytla velmi konkrétní a praktické rady, jak se na podzim stravovat a jak se obecně připravit na chladnější období, včetně zimy.  Co ji přivedlo k tradiční čínské medicíně? Před mnoha lety si začetla do první knihy o jazyku a byla fascinována tím, jak může pozorování jazyka odhalit zdravotní potíže. Tento holistický přístup se zaměřuje na rovnováhu v těle a hledání skutečných příčin zdravotních problémů místo pouhého potlačování příznaků. V podzimním období Marie doporučuje opustit studené potraviny a soustředit se na zahřívací jídla, jako jsou polévky, kaše nebo zázvorový čaj. Na podzim, kdy dominuje element kov, bychom měli jíst bílé a štiplavé potraviny, jako jsou ředkvičky, zázvor, kedlubny, které posilují párové orgány - plíce a tlusté střevo. Kromě stravy je důležité věnovat se aktivitám, které podporují dýchání a otevírání hrudníku, čímž se zlepší kapacita plic a celkové zdraví. Měli bychom si také uvědomit důležitost relaxačních aktivit. Více odpočívat, chodit spát o něco dřív a nehýřit energií, aby nám během zimy nechyběla. Na podzim je důležité chránit hlavně bedra a nohy před chladem a dbát na dostatečný příjem tekutin. Tím lze předejít častému problému se zánětem močového měchýře, kterým trpí především ženy. Přírodní prostředky jako D-manóza a bylinkové čaje mohou pomoci potíže zmírnit. Když přijde zima, je dobré se zaměřit na konzumaci tmavých potravin, jako je černý sezam a mořské řasy (např. řasa Kombu), které posilují ledviny. Vůdčím elementem je voda. V zimě například pečená jablka a hruškový kompot skvěle doplní náš jídelníček, který i v zimě musí obsahovat zahřívací potraviny.  Jak vidíte a hlavně jak v podcastu uslyšíte, i malé změny v naší stravě a péči o naše tělo mohou mít velký vliv na celkové zdraví. Pro více tipů a praktických rad můžete navštívit webové stránky Marie Helen a dozvědět se více i o jejích kurzech. Aktuálně je možné naskočit do kurzu Podzimní KPZetky (jak na aktuální nachlazení). Marii Helen také můžete sledovat na FB i IG.

Pohodlně se uvelebte a vyslechněte velmi milý rozhovor s Pavlínou Židovou ze statku Adámek v Čelině. Pavlí se se mnou podělila o příběh rodinného statku, do kterého se přivdala v devadesátých letech 20. století a který má vcelku pohnutou historii, tak jako většina statků a šlechtických sídel v našich končinách. Statek byl po restituci navrácen rodině Adámků po dlouhém období komunistického "hospodaření".

Rodina převzala tehdejší chov prasat a kachen od předchozí garnitury. Ani jedno z toho se však z dlouhodobého pohledu neukázalo jako ekonomicky smysluplné, proto se s nadšením a začátečnickou naivitou, ale dobrým srdcem, vrhli na chov skotu. Pavlínce se tak splnila velká část jejího snu o ideálním životě na venkově. Z rozhovoru brzy pochopíte, že na statku se zaměřují na etické zacházení se zvířaty a ekologické hospodaření.

Pavlína poměrně barvitě popisuje pracný přerod zdevastovaného statku a přilehlých budov a pozemků v udržovaný rodinný podnik, který nyní dokonce oficiálně přechází na ekologické zemědělství. Zdůrazňuje důležitost humánního zacházení se zvířaty, osobní vztah ke každému zvířeti a odpovědný přístup k jejich životu a nakládání s nimi, až do posledního dechu každého kusu.

Kromě farmaření a produkce hovězího masa se statek otevírá i veřejnosti v oblasti kulturní a duchovní. Pavlína totiž s úctou následuje započatou práci manželovy maminky a láskyplně spravuje kapličku, ve které například začala pořádat koncerty se zaměřením na muzikoterapii. Toto celistvé ladění statku Adámek vytváří příznivé "podhoubí" pro propojování se s blízkými či vzdálenějšími sousedy a s lidmi, kterým záleží na vztahu k přírodě a kteří směřují své životy k větší udržitelnosti a toleranci všeho živého kolem nás.

Možná vás ani neudiví, že Pavlínka má mnoho dalších aktivit, ve kterých je výborná a cítí se v nich dobře. Krásně maluje, píše poutavý a upřímný blog www.chodimlesem.cz a nově navíc nabízí ajurvédské masáže, čímž saturuje svou celoživotní touhu pomáhat lidem a přispívá k celkové pohodě návštěvníků statku. Hmm, a to jsem zapomněla ještě napsat, že na statku se můžete i ubytovat, tudíž vaše děti si mohou zažít život s hospodářskými zvířaty.

Ptala jsem se Pavlínky i na vliv pandemie COVID-19. Potvrdilo se mi, že i pro statek Adámek pandemie přinesla zvýšený zájem o lokální produkty a přímý kontakt s farmáři. Pavlína a její manžel využili tuto neutěšenou dobu k posílení přátelských vztahů se zákazníky.

Produkce hovězího masa je těžká dřina, to asi tušíme i my, co jsme to ale nikdy nedělali. A tak i na statku Adámek začali postupně hledat řešení pro ubývající síly (k tomu se tedy hlásí pokorně Pavlí) a rozšířili prodej masa o možnost nákupu prostřednictvím inovativního řešení, v našem kraji dosud nevídaného, o nákup z Masomatu, což umožnilo lepší dostupnost a flexibilnější nabídku pro řadu stávajících i nových zákazníků. Až pojedete kolem, čerstvé domácí hovězí nesmíte minout. Platba kartou možná. 

Celkově z rozhovoru plyne, že kombinace zemědělství, etického přístupu ke zvířatům a udržitelnosti je možná a životaschopná. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak d-uši hladící akce v kapličce, možnost rozjímání a procházení se po parku, rodinné ubytování v duchu agroturistiky, Pavlínky pestré obrazy a blažená pohoda po ajurvédské masáži. Takže, stavte se, statek Adámek v Čelině za to rozhodně stojí.

Více informací hledejte na www.statekadamek.cz a pro masožravé povede cesta rozhodně přes www.domacihovezi.cz.

Tvorba a aktivity Pavlíny Židové jsou na jejím vymazleném blogu www.chodimlesem.cz. Určitě ji také sledujte na Facebooku a Instagramu.