Explorez tous les épisodes du podcast MišMaš Art

Míša Vrchotová si tentokrát do studia Winternitzovy vilypozvala designéry Maxima Velčovského a Jakuba Berdycha Karpelise, který se vedle designu věnuje také volné tvorbě. Před čtvrtstoletím oba stáli u vzniku nezávislé designérské značky Qubus, kterou Jakub dodnes na stejné adrese v Rámové ulici na Starém městě vede. Poslechněte si rozhovor o tom, jak a proč se zrodila cibuláková Republika nebo ikonické porcelánové holinky. Proč oba umělce, kteří patří do generace „Husákových dětí“, zajímá dekonstrukce či redehonestace původního designu, nebo jak moc se v jejich tvorbě odráží přemýšlení o společnosti, ve které žijí. A zajděte se podívat na jejich společnou výstavu Qubus, která dostala podtitul Boj s krásou, a k vidění je až do 15.března 2026 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Přesně dvacet let je na české galerijní scéně jedna z nejzajímavějších a nejúspěšnějších soukromých galerií HUNT KASTNER, kterou v Praze založily dvě ženy – původem Kanaďanka Camille Hunt a Američanka Katherine Kastner, kterou do studia Winternitzovy vily pozvala Míša Vrchotová. Poslechněte si rozhovor o tom, jak z jejího pohledu vypadala česká výtvarná scéna v nultých letech, co považuje za nejdůležitější úspěchy v zahraničí nebo o akviziční politice veřejných výtvarných institucí. 

Poslední díl podcastu MišMaš Art v roce 2025 jevěnovaný výstavě Životy. Umělci perem Karla van Mandera, která probíhá v Muzeu umění Olomouc a zaměřuje se na severské umělce 15. a 16. století, které tzv. „nizozemský Vasari“ zvěčnil ve své slavné knize Het Schilder-Boeck.

Pozvání Máši Pivovarové do studia Winternitzovy vily přijal kurátor výstavy Miroslav Kindl, který v rozhovoru představí osobnost Karla van Mandera i autory zastoupené na olomoucké výstavě včetně anekdot, kterými je van Manderova kniha prošpikovaná.

Více než půlstoletí žije v kraji Nízkého Jeseníku pod hradem Sovinec. Jeho dílo ale najdete ve významných mezinárodních sbírkách jako například v newyorském MoMA či washingtonské Národní galerii. A až do 21. března také v AP galerii v pražských Holešovicích, která je součástí Ateliéru Josefa Pleskota. Poslechněte si vyprávění Jindřicha Štreita o tom, co ho jako fotografa zajímalo na kolektivizované vesnici, jak v malé obci pod hradem Sovinec v době normalizace pořádal neoficiální výstavy umělcům jako byli například Adriena Šimotová, Václav Boštík či Vladimír Kopecký nebo co na FAMU znamenal Štreitův výjezdní ateliér. Rozhovor připravila Míša Vrchotová.

Pražská Trafo Gallery vystavuje až do konce letošního rokuobrazy dvou výrazných malířských osobností současné české umělecké scény: Zdeňka Trse a Vladimíra Vély. Výstavu pojmenovanou Tělo představ kurátorsky připravil Pavel Dvořák a Máša Pivovarová oba vystavující umělce přivítalav suterénu Winternitzovy vily.

Společně probrali nakolik je poznamenala zkušenost s realistickou malbou, co v jejich obrazech znamenají motivy kruhu a čtverce, nakolik je ovlivňuje hudba či mystická literatura, jak pracují s barvami, světlem i názvy svých děl. Umělci také Máše prozradili, jak vypadá samotný proces vznikujejich děl a na závěr Zdeněk Trs připravil pro návštěvníky výstavy jeden tajemný úkol.

V Galerii hlavního města Prahy v domě U Kamenného zvonubyla zahájena výstava s názvem Dvojník. Jedná se o dlouholetýbadatelský projekt kurátorky Kristýny Jirátové, v rámci kterého jsou představena díla okolo stovky špičkových autorů z Čech i zahraničí, od 19. století do současnosti.

Kristýna je kurátorka, která má za sebou mnoho zajímavýchprojektů, z těch nejrozsáhlejších můžeme zmínit výstavu CharlesBaudelaire Samota uprostřed davu v Galerii středočeského kraje v Kutné Hoře.

Máša Pivovarová se Kristýny vyptá na různé formy dvojníka odstarověkého Egypta a antického Řecka až po jeho současné digitální podoby. Proberou rovněž literaturu spojenou s fenoménem dvojnictví a její vliv na výtvarné umění. A chybět nebudou ani zákulisní informace o přípravě celé rozsáhlé výstavy.

Galerie Středočeského kraje GASK otevřela výstavu věnovanoudnes již legendárnímu volnému uměleckému seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Výstava, kterou kurátorsky připravili Richard Drury, Petr Mach a Josef Vomáčka potrvá do 8. března.

Máša Pivovarová si do studia Winternitzovy vily pozvalajednoho z členů seskupení ­ Ivana Kafku a jednoho z kurátorů výstav ­Richarda Druryho. Mluvit budou o vzniku skupiny, názvu, o prvním veřejném vystoupení, celkovém směřování seskupení, charakteristických rysech, zahraničních vlivech, koncepci výstavy, i konkrétních dílech Ivana Kafky.

O Kateřině Vincourové se v posledních týdnech mluví především jako o první české umělkyni, která samostatně vystavuje ve velkých sálech Galerie Rudolfinum. Míšu Vrchotovou ale zajímalo, co tomu od devadesátých let, kdy ještě jako studentkapražské Akademie výtvarných umění vstoupila na výtvarnou scénu, předcházelo. Poslechněte si rozhovor o tom, jak šli studující AVU požádat prezidenta Václava Havla o výjimku, aby si sami mohli zvolit rektora. Co pro mladou umělkyni znamenaloještě při škole vystavovat v Galerii Behémót nebo Na bidýlku. Jaké možnosti jí přinesla Cena Jindřicha Chalupeckého, kterou získala coby první žena nebo jak její tvorbu změnilo mateřství. A samozřejmě se dozvíte i to, proč svoji zatím poslední výstavu pojmenovala Skin Care.

Letošní cenu Grand Prix za architekturu, kterou udělujepětičlenná mezinárodní porota, získal projekt kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce. Autorem oceněného návrhu je architekt Jan Říčný ze studia RCNKSK, který se stal i hostem Máši Pivovarové.

Jejich rozhovor se týká především oceněné kaple, jejíhoumístění v krajině, symboliky či materiálů a technologií použitých při stavbě. Jan Říčný představí celý projekt od podlahy z dusané hlíny až po moderně pojatý sanktusník na vrcholku. Závěr rozhovoru je pak věnován jabloňové aleji,která ke kapli vede a plánované křížové cestě.

Místa činu Denisy Václavové, také tak by se dala nazvat epizoda, kterou Míša Vrchotová připravila se zakladatelkou mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu, jenž letos slaví třicet let své existence. Co Denisu zajímá na opuštěných často vybydlených prostorech? Proč města potřebují svá prázdná místa a nemocnice umění? Poslechněte si rozhovor o tom, co festival letos přivedlo na Jižní město, o výstavě Sídliště nebo Planeta Hlava Davida Böhma a Ondřeje Buddeuse v tamní Kulturní stanici Galaxie. A samozřejmě, řeč byla také o legendární vršovické open–air galerii ProLuka, která sice změnila místo činu, ne však důvod své existence. 

Zahrada Winternitzovy vily 15. října ožila sochami KurtaGebauera. Pod kurátorským vedením Kristýny Jirátové zde byly nainstalovány stěžejní práce jednoho z nejvýznamnějších současných českých sochařů, ale také malíře a fotografa, který na českou výtvarnou scénu vstoupil v doběnormalizace. Kurt je ale také významným pedagogem, který se neúnavně zajímá o osudy českého veřejného prostoru, zakládajícím členem skupiny 12/15 Pozdě alepřece, Nové skupiny a skupiny Wlastenci přátelé Penklubu.

Máša se s Kurtem pomyslně projde po celé zahradě avyptá se na jednotlivá sochařská díla. Za každou sochou se totiž skrývá poutavý příběh.

Třetí laureátkou Ceny Medy Mládkové se letos na podzim stala výtvarná umělkyně a kurátorka Dagmar Šubrtová, která se mj. stará o odkaz Květy a Jitky Válových v kladenském domě, kde sestry společně prožily většinu života. Sama Dagmar se narodila v severočeském Duchcově a dlouhodobě žije a tvoří na Kladensku. Snad právě proto je její dílo tolik spojeno s krajinným postindustriálním rázem. Poslechněte si rozhovor o focení nové divočiny na kladenských haldách, o tom, proč je umělkyně kritická k rekultivaci krajiny nebo o jejím přátelství s Jitkou Válovou. Připravila Míša Vrchotová.

Letošní laureátkou ceny Vladimíra Boudníka se stala LenkaFalušiová. Absolventka grafického ateliéru profesora Jiřího Lindovského a Dalibora Smutného na pražské Akademii výtvarných umění, která se kromě grafiky věnuje také kresbě tuší a jejím hlavním tématem je příroda, především les.Lenka získala v roce 2024 také cenu Vizium udělovanou Českou akademií vizuálního umění v kategorii Objev roku. Aktuálně Lenka vystavuje v pražské Galerii Kvalitář. Expozici pojmenovanou Když déšť utichne kurátorsky připravila Barbora Kundračíková.

Máša Pivovarová se Lenky vyptá na pocity a zážitkyspojené s pobytem v lese, grafické techniky, se kterými pracuje, symboliku světla a tmy, propojování snu a skutečnosti i umělecké vzory.

V Galerii města Plzně právě probíhá výstava s názvem Canyou hear me?, která prezentuje práce z posledních několika let dvou výrazných uměleckých osobností: manželů Adély Babanové a Daniela Pitína. Na výstavě, kterou architektonicky pojal Tomáš Svoboda a kurátorsky připravil Martin Mazanec, můžete zhlédnout až do konce tohoto roku zatím poslednídokončený filmový projekt Adély Zákon času a sérii maleb Daniela Pitína týkající se především tématu budoucnosti.

Máša Pivovarová se v rozhovoru zaměří na témata, kteráAdélu a Daniela spojují: film, kulisy, architekturu nebo paměť. A řeč bude i o konkrétních dílech, která jsou v plzeňské galerii prezentována, tedy Adélin film Zákon času a Danielovy obrazy zachycující specifickou vizi budoucnosti.

Sejdete-li před Nuselským mostem k dodnes zachovalé části novoměstských hradeb, najdete na bastionu U Božích muk velkorysou vyhlídku na Prahu, která se pravidelně stávámístem pro sochařské výstavy pod širým nebem. Ta letošní dostala název Oči kůže a najdete na ní díla autorek a autorů napříč generacemi i sochařskými ateliéry pražské Akademie výtvarných umění. Garantem celého projektu je vedoucíAteliéru figurální sochy a medaile Vojtěch Míča, kterého do studia Winternitzovy vily pozvala Míša Vrchotová. Poslechněte si rozhovor o tom, kde je podle někdejšího absolventa Aleše Veselého podstata sochy v první polovině 21. století, o umění ve veřejném prostoru i vzájemné debatě architektů a sochařů, která by měla začínat už na akademii, o Míčově vztahu k díluFrantiška Bílka nebo například o jeho spolupráci s Jiřím Petrbokem.

Výstava Oči kůže, jejíž koncepce je inspirována knihou finského architekta Juhani Pallasmaa, potrvá do května 2026.

Vídeňská Albertina vystavuje až do 26. října fotografieJitky Hanzlové. Autorky ověnčené celou řadou mezinárodních cen původem z východních Čech, která v roce 1982 emigrovala do německého Essenu, kde v současnosti žije a pracuje. Máša Pivovarová se s Jitkou setkala ve Vídni přímo na její výstavě, kde vznikl i tento rozhovor.

Společně proberou Jitčiny začátky v Německu, jejífotografické série Rokytník, Female, Forest nebo Water,lásku ke koním, ale i důležitost ticha v současném zrychleném světě.

Centrum současného umění EPo1 v Trutnově vystavuje aždo pátého října v industriální strojovně díla Jiřího Surůvky. Performera, malíře, autora objektů, fotografií a digitálních obrazů. Výstavu nazvanou Topič elektrárenský kurátorsky připravil ředitel EPa1 Jan Kunze.

Máša Pivovarová se Jiřího vyptá na jeho nelehké začátky naostravské umělecké scéně, ikonickou postavu Batmana, vztah k Andymu Warholovi, specifický druh humoru, ale řeč se stočí i k aktuálním politickým tématům.

„Je pro mě důležité dostat se divákovi do hlavy,“ vysvětluje v rozhovoru s Míšou Vrchotovou výtvarný umělec Patrik Hábl, s jehož dílem se můžeme potkávat nejenom v galeriích, ale také ve veřejném velmi často sakrálním prostoru. A až do 5. října v turbínové hale trutnovského EPO1, kam na výstavě Oči mezi horami intervenoval svým monumentálním dílem.Poslechněte si rozhovor o tom, kdo je poutníkem v Háblových obrazech, co podle umělce znamená „tělo obrazu“ nebo čím Patrika Hábla oslovil jeden z nejvýznamnějších architektů dvacátého století Le Corbusier jako malíř.

Jiří Kovanda, umělec, performer, autor instalací a malíř,opouští jako pedagog k prvnímu září pražskou Akademii výtvarných umění po dlouhých třiceti letech. S jedním ze zásadních představitelů konceptualismu, který do dějin výtvarného umění vstoupil především jako autor velmispecifických performancí konaných v sedmdesátých letech, se bude Máša Pivovarová bavit o tom, jak se jako vyučený zedník dostal do okruhu těch nejprogresivnějších performerů, jako byli Petr Štembera, Jan Mlčoch nebo Karel Miler, o tom, zda jemožné vyučovat umění a společně také proberou Kovandovy nejznámější akce ze sedmdesátých let, ale i instalace a obrazy z let osmdesátých. Závěr rozhovoru se bude týkat akce Líbání přes sklo, která se uskutečnila v roce 2007 v londýnské Tate Modern.

Hostem posledního předprázdninového vydání podcastu MišMaš Art se stal Jiří David, který je od druhé poloviny osmdesátých let nedílnou součástí výtvarné scény. Historici umění o něm mluví jako o vůdčí osobnosti české postmoderny. Dobře znám je ale i široké veřejnosti, která ho v uplynulých dekádách zaznamenala také díky instalacím, jako byla například Trnová koruna nad Rudolfinem, Červené srdce nad Pražským hradem nebo cyklus Bez soucitu, na němž rozbrečel sedmnáct ve své době mocných mužů. Jeho poslední práce jsou až do 12. října k vidění na výstavě Síla tváře, kterou nedávno na Hluboké zahájila Alšova jihočeská galerie. Jiřího Davida do studia Winterntzovy vily pozvala Míša Vrchotová. 

Město Kutná Hora slaví výročí zapsání na seznam světovéhokulturního dědictví UNESCO. K této příležitosti se váže projekt Zastavení, který kurátorsky připravil Petr Vaňous. Do chrámů a historických objektů v Kutné Hoře a jejím blízkém okolí (Sedlec, Nové Dvory, zámek Kačina) jsou nainstalována multimediální díla současných autorů různých generací, která citlivě korespondují s danými místy a dochází tak k zajímavémudialogu mezi minulostí a současností. Název projektu, který je možné zhlédnout do 30.září, symbolicky odkazuje na zastavení křížové cesty ve smyslu určité kontemplace a zklidnění.

Jedním z autorů, který byl do projektu přizván,je sochař Richard Štipl, známý především svými hyperrealistickými často kolorovanými plastikami. Máša Pivovarová s ním probere jeho studijní léta v Kanadě, kam s rodiči emigroval, když mu bylo jedenáct let a řečbude i o Richardových autoportrétních hlavách, lásce ke dřevu, obdivu k sochařství pozdní gotiky, nebo používání vosku. Na závěr Richard Štipl představí dvě díla, která je možné aktuálně vidět v knihovně zámku Kačina.

V pražské Trafo Gallery vystavuje čtyři své umělecké sérieFrantišek Skála. Umělec vyjadřující se bezpočtem médií, mezi kterými dominují přírodní materiály, hudebník, tvůrce knih, držitel ceny Jindřicha Chalupeckého, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, člen divadla Sklep, tajné skupiny B.K.S. (Budekonec světa), několika hudebních uskupení: MTO Universal (Malý taneční orchestr), Finský Barok, Tros Sketos, Třaskavá směs nebo dechovky Provodovjané.Výstava v holešovické tržnici nazvaná Abstractio per naturam,kterou kurátorsky připravil Tomáš Pospiszyl potrvá do 20. července.

Máša Pivovarová se Františka zeptá na prácis přírodními pigmenty, pojetí umění jako rituálního aktu a svobodné tvůrčí hry, vztah k romantismu i ilustrování knih. František Skála také prozradí, proč se nikdy nestal pedagogem.

Pozvání Míši Vrchotové do studia Winternitzovy vily přijal konceptuální umělec profesor Miloš Šejn, jehož tvorbu je možné do 22. června vidět v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě a až do 28. září také v kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích. Poslechněte si rozhovor o tom, proč pražskou výstavu s kurátorem Petrem Vaňousem nazvali ZATVÁŘÍ, o přátelském vztahu Hany Wichterlové a rodiny Šejnů, studiu u Zdeňka Sýkory a Petra Wittlicha nebo o skupině Měkkohlaví, kterou Miloš Šejn spoluzaložil jako perzifláž Tvrdohlavých. 

V Galerii U Betlémské kaple aktuálně vystavuje svánejnovější díla malíř a textař skupiny WWW Neurobeat Lubomír Typlt. Výstavu s názvem Počkáme raději až půjde někdo kolem bude možné na pražském Betlémském náměstí zhlédnout do 8. června. Zároveň je možné navštívit v Galerii Prostora v Blanické ulici výstavu umělecké sbírky tohoto umělce. Tato výstava se jmenuje Ubytovala jsi mě ve svém těle a bude probíhat na pražských Vinohradech do 20. června.

Máša Pivovarová se Lubomíra Typlta vyptá na jeho studijníléta na Akademii v Düsseldorfu, na jeho stěžejní témata, která se v jeho tvorbě neodbytně vracejí: mrtvé kočky, šneci, děti, Pinocchio, konve a řeč bude i o vzájemném ovlivňování hudby a výtvarného umění. Na závěr Lubomír prozradí něcovíc o své umělecké sbírce.

Galerie Václava Špály na Národní třídě v Prazevystavuje až do dvaadvacátého června fotografie Václava Jiráska, jednoho z nejvýraznějších představitelů současné české fotografie. Absolventa pražské Akademie výtvarných umění, kde prošel ateliéry malby Václava Pospíšila a Jiřího Načeradského. Výstavu s názvem Forbidden Pleasures kurátorsky připravila Kateřina Sysová.

V rozhovoru, který připravila Máša Pivovarová sedozvíte mnoho zajímavostí o fotografické skupině Bratrstvo, kterou Václav Jirásek spoluzaložil, o sérii fotografií Industria, která vznikala v opuštěných továrnách, o mexických svátcích smrti i svátcích mikulášského létání na Valašsku. Václav Jirásek objasní svůj vztah ke katolickému kýči, baroku, květinám, zvířatům (především psům), modré barvě aprozradí, že vždy chtěl a stále chce být malířem.

S dílem mezinárodně uznávaného umělce Viktora Pivovarova, který patří mezi hlavní osobnosti ruského neoficiálního umění, a který od roku 1982 žije a tvoří v Praze, se můžeme potkávat při svých návštěvách světových galerií, jako je například londýnská Tate Gallery nebo pařížské Centre Georges Pompidou. A až do 5. října tohoto roku také v Praze v Centru současného umění DOX na výstavě Metafyzika a zoufalství, kterou kurátorsky připravila historička umění Máša Pivovarová.To byl také hlavní důvod, proč Míša Mášu požádala, aby se protentokrát posadila na druhou stranu stolu, kde obvykle sedávají hosté MišMaše. Poslechněte si rozhovor o tom, jak vzniklo ALBUM – specifická forma ruského konceptuálníhoumění, jejímiž otci jsou Viktor Pivovarov a Ilja Kabakov, nebo například o posledním cyklu, který dal název celé výstavě a ve kterém umělec reaguje na tragédii války na Ukrajině. Připravila Míša Vrchotová.

V pondělí 12. května proběhlo předávání výročních cenVizium za rok 2024 udělovaných Českou akademií vizuálních umění. Novinkou letošního roku je výstava uspořádaná v Galerii Portheimka, na které se představují umělci nominovaní v kategoriích „umělec roku“ a „objev roku“. Výstavu, kterou kurátorsky připravil Petr Vaňous, bude možnév Dienzenhoferově letohrádku navštívit do 29. května.

Máša Pivovarová si do studia Winternitzovy vily pozvalafotografa Ondřeje Přibyla nominovaného v kategorii „objev roku“. Ondřej Přibyl znovuoživuje vůbec první v praxi používanou fotografickou metodu daguerrotypie, přičemž s ní nepracuje jako staromilec, který chce nostalgicky vzpomínat na „staré časy“, ale jako konceptuálně uvažující umělec.V rozhovoru se dozvíte, proč Ondřeje tato technika fascinuje, proč je pro něj důležitý čas expozice a jaké možnosti ale i limity mu médium fotografie přináší.

Míša Vrchotová do studia Winternitzovy vily pozvala malíře Jana Vytisku. Mluvili spolu o jeho zatím poslední výstavě v Trafo Gallery, kde představuje uzavřený cyklus obrazů, ve kterém mu byla volnou inspirací poslední kniha Nového zákona Zjevení svatého Jana. Poslechněte si rozhovor o tom, co Jana zajímá na spojení folklóru s hororovými scénami, proč si vybral právě téma Apokalypsy nebo z jakého důvodu jsou jednotlivé scény zasazeny do krajiny horských masivů a interiéru původních roubenek. Na úplný závěr pak skladbu Living Dead od skupiny Johnny the Horse, jejímiž členybyli vedle Jana Vytisky také výtvarní umělci Dominik Gajarský, Štěpán Skalský a Roman Štětina.

Výstava Jan Vytiska: Zjevení je k vidění v Trafo Gallery do 25. 5. 2025.

Martina Hrabová je historička architektury, která svůj zájemzacílila na upozaděné postavy dějin umění, které vytvářely nesmírně důležité intelektuální podhoubí pro „velké“ umělecké osobnosti. Díky sbírce fotografií Františka Sammera, architekta původem z Plzně, který pracoval v meziválečné době v Le Corbusierově ateliéru, rozkryla síť zajímavých osobností tvořících tzv. Galaxii Le Corbusier. Tento název použila Martina i pro svou knihu, kterou vydala v češtině v roce 2021, a která nyní vychází v anglickém překladu.

Máša Pivovarová s Martinou probere nejen osobnost Františka Sammera, dobrodružnou cestu za krabicí fotografií až do indického ášramu v Pondicherry, úskalí, která provázela anglické vydání knihy, ale také další badatelské plány. Martina se totiž nyní chce zaměřit na ženy, které pracovaly v Le Corbusierově ateliéru, což je dosud zcela neprobádané téma.

I méně pravidelní čtenáři Respektu budou mít pravděpodobně v paměti nezaměnitelnou vizuální podobu tohoto týdeníku, přesněji ilustrace, jejichž autorem byl Pavel Reisenauer, který je týden, co týden pravidelně připravoval celých 33 let, a to až do minulého roku kdy předčasně z tohoto světa odešel. Míša Vrchotová do studia Winternitzovy vily pozvala šéfredaktora Respektu Erika Tabery. Mluvili spolu nejen o tvorbě Pavla Reisenauera, ale také například o síle karikatury, o tom, na jaký typ sarkasmu jsou čeští čtenáři citliví i jaká je podle šéfredaktora Respektu budoucnost kreslené ilustrace v kvalitních nejen tištěných médiích. 

Práce Pavla Reisenauera včetně jeho volné tvorby je na výstavě v Museu Kampa k vidění až do 1. června.

Až do prvního června je možné v liberecké Oblastnígalerii zhlédnout retrospektivní výstavu malíře Milana Kunce. Umělce, který většinu svého života strávil v zahraničí, především v Německu, kde studoval na Akademii v Düsseldorfu. Následně žil a tvořil také v Kolíně nadRýnem, v Los Angeles, New Yorku, Amsterdamu, Římě nebo Toskánsku. Praha si ho ale v roce 2004 zavolala z těchto rozmanitých cest zpět.

Máša Pivovarová se Milana Kunce vyptá na jeho studijní létana slavné düsseldorfské Akademii, založení skupiny Normal nebo další zahraniční pobyty. Řeč bude také o dvou stylech, které Milan Kunc přivedl na svět: „trapném realismu“ a „ost-popu“.

Pražské centrum současného umění DOX aktuálně vystavuje díla Hynka Martince, umělce, který již více než 17 let žije v Londýně, kde se jako jeden z mála českých umělců prosadil. Expozice nazvaná Cyberlemon prezentuje ve třech patrech tzv. věže autorovy práce z posledních let doplněné monumentální site-specific malbou na stěně nejvyššího podlaží.

Máša Pivovarová se Hynka Martince vyptá nejen na citron,který se stal specifickým průvodcem po výstavě, ale i na současnou londýnskou uměleckou scénu, tématiku vanitas, ke které se Hynek opakovaně vrací nebo na problematikumanipulace.

Rony Plesl je umělec, který pracuje se sklem. Přičemž se věnuje volné tvorbě i designu. Je autorem návrhů sklenic a půllitrů pro Plzeňský Prazdroj, Budějovický Budvar, Starobrno, Krušovice, Bernard i Staropramen.V roce 2017 se stal uměleckým ředitelem značky Rückl, pro kterou vytvořil ucelený designový koncept. Spolupracuje se značkami Lasvit nebo BOMMA. Navrhl sošku Českého lva, která je udílená vítězům cen České filmové a televizní akademie i novou podobu ceny pro Českou akademii vizuálních umění. Jako profesor působí v ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Mášu Pivovarovou bude zajímat ale především jeho volná tvorba. V rozhovoru se ho vyptá na vlivy starých mistrů, křesťanská témata nebo vztah člověka a přírody. Rony Plesl také popíše revoluční technologii odlévání skla Vitrum Vivum, se kterou pracuje, představí koncepci Expa 2025 v japonské Ósace i aktuální výstavu v Zoya Museu nedaleko Bratislavy.

Pozvání Míši Vrchotové tentokrát přijal vizuální umělec MarkTher, který o sobě říká, že si rád připomíná dobu, kterou nikdy nezažil. Stejnými slovy je uvedena i jeho zatím poslední výstavě Herren v Galerii Karpuchina, kde v expozici plné starých pisoárů vzpomíná na třicátá a sedmdesátá léta minulého století. Poslechněte si rozhovor o tom, proč se ve svém díle často vrací do kraje bývalých Sudet, odkud pochází umělcova rodina, opráci s tamním dialektem nebo například o tom, kde má podle Marka Thera v umění své místo trapnost.

Pražská JSP Gallery aktuálně vystavuje až do čtvrtého dubnaobrazy Zbyňka Sedleckého. Výstavu nazvanou Na očích, která představuje především autorovy práce z posledních dvou let kurátorsky připravil PetrVaňous.

Máša Pivovarová se Zbyňka Sedleckého vyptá na to, jakpracuje se světlem, proč ho přitahuje malovat autoportréty, z jakého důvody fragmentarizuje lidské tělo, jak používá fotografickou předlohou i jaké jsou jeho malířské vzory.

„Přála bych si, aby v Čechách byl silný veletrh, který bude přivážet zahraniční umění, sběratele, kurátory i ředitele muzeí agalerií,“ říká Blanka Čermáková, ředitelka Trafo Gallery, která za léta své existence už párkrát změnila adresu, ne však svoji šéfku. S Míšou Vrchotovou mluvily o tom, kam se od roku 2006, kdy byla galerie založena pod názvem Trafačka, posunula její dramaturgie, o etickém kodexu i výstavním plánupro příští období.

V Galerii Portheimka na pražském Smíchově právě probíhávýstava Osvobozená plastika z cyklu výstav Pedagog a jeho žáci, který pro Portheimku připravuje Petr Hájek, umělecký ředitel pražské The Chemistry Gallery. Výstava prezentuje díla Jaroslava Róny, vedoucího sochařského ateliéru na pražské Akademii výtvarných umění, jeho odborného asistenta MichalaCimaly a jejich dvaceti studentů, kteří zmíněným ateliérem prošli. Výstavu spolukurátorovala Kristýna Jirátová a potrvá až do 30. března.

Máša Pivovarová se Petra Hájka vyptá na další směřováníGalerie Portheimka, na rozdíl v přístupu k výstavám v Porthemice a v The Chemistry Gallery, na propojování výtvarného umění a elektronické hudby nebo na zahraniční veletrhy, kterých se Petr Hájek s úspěchem účastníjiž od roku 2016.

Jako druhého hosta pozvala Máša do studia Tomáše Skálu, jednoho z vystavujících umělců na výstavě Osvobozená plastika. Tomáš zavzpomíná na svá studia v ateliéru Jaroslava Róny, prozradí pozadí jedné z vystavených soch Rider, i to, proč pracuje s betonem.

Sochař, malíř, designér a hudebník Michal Cimala vystavujeaž do druhého března svá díla v pražské vile Pellé pod kurátorskou taktovkou Petra Vaňouse. Výstava rozložená do tří pater nese název Tlaková vlna a prezentuje především autorovy práce z posledních dvou let.

V rozhovoru s Mášou Pivovarovou se dozvíte, jak seMichalovi vrylo pod kůži jeho rodné město Havířov, proč obdivuje ruskou avantgardu, v čem ho fascinuje neon a žlutá barva, a jak se všechny tyto vlivy otiskly do současné výstavy v bubenečské vile.

Míša Vrchotová tentokrát do studia Winternitzovy vily pozvala historika umění a šéfkurátora Musea Kampa Jana Skřivánka, který odborně spravuje Ateliér Věry a Vladimíra Janouškových v pražských Košířích. Mluvili spolu nejen o tom, co nedávno otevřený ateliér nabízí veřejnosti, ale také o spletitých tvůrčích osudech manželské dvojice umělců, členů skupiny UB 12, jejichž dílo tvoří důležitou kapitolu dějin českého umění druhé poloviny 20. století. Poslechněte si rozhovor o perzekucích, kterým Vladimír Janoušek musel čelit poté, co na začátku normalizace na Světové výstavě v Ósace představil své sousoší Hrozba války nebo o sešívaných sochách paní Věry i o tom, proč se jí říkalo první dáma českých skládek. Rozhovor je součástí cyklu Pětkrát po Praze 5.

Tomáš Císařovský se na české výtvarné scéně pohybuje již úctyhodnou dobu. Už v pubertálním věku se rozhodl pro médium malby a této volbě zůstal věrný po celý život. Jeho nejnovější obrazy a akvarely nyní vystavuje pražská Spot Gallery.

Máša Pivovarová se Tomáše vyptá na stěžejní témata, která se v jeho obrazech objevují: české a československé klíčové historické postavy, které jsou základem naší kolektivní paměti, téma moci a agrese ve společnosti a krajinomalbu. V závěru rozhovoru Tomáš prozradí několik osobních příběhů, které přímo souvisejí s obrazy vystavenými na aktuální pražské výstavě. 

Míša Vrchotová se tentokrát ve Winternitzově vile sešla se sochařem Markem Škubalem, který svá zatím poslední díla představuje na výstavě nazvané Prometheus v Centru současného umění DOX. Mluvili spolu o Charlesi Baudelairovi, estetice hnusu, „nečistém hmyzu“ jako motivu věčného života i potřebě absolutního soustředění na uměleckou tvorbu. Práce Marka Škubala jsou v DOXu k vidění do 27. dubna 2025. 

V prosinci loňského roku vstoupil do českých kin dokumentární film o malíři Janu Mertovi s názvem Echt!. Natočil ho jeho syn Tomáš Merta, který se ujal role režiséra, scénáristy, stoupl si i za kamerou a podílel se také na hudbě a střihu. 

Máša Pivovarová si do studia ve sklepení Winternitzovy vily pozvala Jana i Tomáše a vyptala se jich na natáčení dokumentu, souvislosti s východní filozofií i starými mistry, výchovu dětí, humor i erotiku. 

MišMaš ART pokračuje v toulkách po okolí Winternitzovy vily a přináší další rozhovor ze série Pětkrát po Praze 5. Tentokrát se Máša Pivovarová zaměří na zcela unikátní památku, která se nachází na pražském Smíchově. Jedná se o první ženský klášter benediktinek tzv. Beuronské kongregace zasvěcený archandělovi Gabrielovi s kostelem Zvěstování Panně Marii. Komplex byl vystavěn v letech 1888-­1891 a unikátním ho činí mimořádně dochovaná výzdoba. Můžeme mluvit o zřejmě nejucelenější památce tzv. Beuronského slohu na světě.

Máša Pivovarová o fenoménu Beuronské umělecké školy a klášteru svatého Gabriela promluví s Monicou Bubna-Litic, zakladatelkou spolku přátel Beuronského umění, hraběnkou, která je shodou okolností příbuzensky spjata s  Gabrielou Sweets-Sporck, zakladatelkou kláštera svatého Gabriela. A jako druhého hosta přivítá skrze obrazovku počítače egyptoložku Hanu Navrátilovou, která se Beuronskou uměleckou školou dlouhodobě zabývá a v současnosti přednáší na univerzitě v Oxfordu. 

V rozhovoru se dozvíte o historii benediktinského kláštera v Beuronu, založení a výzdobě kláštera svatého Gabriela na Smíchově, vazbě Beuronského umění na starověký Egypt i o jeho vlivu na secesní hnutí. 

Na závěr nebude chybět osvětlení současné situace ohledně záchrany této unikátní památky.

Míša Vrchotová si tentokrát do studia Winternitzovy vily pozvala vizuálního umělce, sochaře a performera Matyáše Chocholu. Mluvili spolu o ctnostech a neřestech naší doby, které vystavuje v trutnovském Centru současného umění EPO1. Poslechněte si rozhovor o tom, proč je téma i po 300 letech pro umělce zajímavé, zda by Matyáš chtěl pracovat pro hraběte Šporka, z jakého důvodu jeho sochy pro Kuks odmítli úředníci památkové péče nebo o obraze světa podle Matyáše Chocholy, který bývá označován jako umělecký šaman. 

Městská část Praha 5 se v nastupujícím roce chystá vyhlásit soutěž na pomník surrealistické malířské legendy Toyen, která své dětství strávila na pražském Smíchově. Máša Pivovarová si v souvislosti s tímto plánovaným dílem ve veřejném prostoru pozvala do studia Winternitzovy vily scénáristku, režisérku, střihačku a spisovatelku Andreu Sedláčkovou, která v roce 2022 natočila dokumentární film nazvaný Toyen, baronka surrealismu a v následujícím roce vydala úspěšnou knihu Toyen první dáma surrealismu.

V rozhovoru se dozvíte, jaké to bylo cestovat Francií po stopách Marie Čermínové, v jakých podmínkách Manka vyrůstala a studovala, jaké jsou legendy ohledně vzniku jejího pseudonymu i to, jaké bylo její politické přesvědčení. Na závěr Andrea prozradí svoji představu pomníku Toyen.

Na Smíchově ve zrekonstruované bývalé trafostanici z 20. let minulého století se nachází Galerie 400 ASA s kvalitním výstavním programem. Pojmenována je podle spolku, který založilo sedm mezinárodně uznávaných fotografů. Patří mezi ně také Antonín Kratochvíl a Martin Wágner, kteří byli hosty Míši Vrchotové. Poslechněte si rozhovor o jejich cestách do postsovětských republik, zaznamenávání hrůz válečných konfliktů i o tom, proč je nikdo neposlal fotit do Paříže a co podle nich znamená dobrá a špatná dokumentární fotka. Epizoda je součástí volného cyklu Pětkrát po Praze 5.

Pražská Trafo Gallery aktuálně vystavuje obrazy malíře Jakuba Špaňhela. Díla vznikla v italských Benátkách, kde Jakub střídavě žije a tvoří. Výstava příznačně nazvaná Venesia bude v Holešovicích k vidění až do osmého ledna. 

Máša Pivovarová se Jakuba vyptá nejen na život Benátkách, vlivy benátské malířské školy na jeho tvorbu, ale i na jeho vztah k poezii nebo chrámové architektuře, kterou mu zprostředkovaly především fotografie Josefa Sudka. 

Rozhovor Máši Pivovarové s Borisem Redčenkovem, jedním ze zakladatelů architektonického studia A69, ověnčeného řadou prestižních ocenění, zahajuje sérii podcastů nazvanou Pětkrát po Praze 5, která vzniká za podpory Městské části Praha 5. 

V rozhovoru se dozvíte o velkých urbanistických projektech, které se v této pražské čtvrti chystají: nový Terminál Smíchovského nádraží, který bude propojen pěší zónou s budoucím náměstím Na Knížecí, nová obytná čtvrť Smíchov City, nová podoba Florence. 

Boris Redčenkov se ale rozpovídá i o zajímavých osudech rodiny, ze které pochází, prozradí, co je pro něj v architektuře tím nejdůležitějším, kde čerpá inspiraci, jaké jsou jeho oblíbené materiály, i to, co by si na poli architektury chtěl ještě splnit. 

Míša Vrchotová se tentokrát ve studiu Witernitovy vily sešla s historikem architektury a designu a výtvarným publicistou Adamem Štěchem, spoluzakladatelem kreativní skupiny OKOLO, který už více než 20 let podniká expedice po celém světě, aby přinášel fotoreportáže často ještě neobjevené nebo už polozapomenuté prvotřídní veřejné ale i privátní architektury. Adam s Winternitzovou vilou úzce spolupracuje jako přednášející a kurátor. Až do 26. února 2025 si zde můžete prohlédnout jeho výstavu, kterou pojmenoval Stroje na umění. Architektura pařížských uměleckých ateliérů 20. století. Poslechněte si rozhovor o Adamových cestách za architekturou a designem, Loosově vile i aktuálních projektech mezi které vedle pařížských ateliérů patří také výstava Elements ve vídeňském MAK.

V Císařské konírně na Pražském hradě byla 14. listopadu zahájena výstava Srdce jako chrám, potrvá do 16. března příštího roku, kurátorsky ji připravil Petr Vaňous a prezentuje díla umělců tří generací, kteří se vyjadřují třemi různými médii. Jedná se o Alenu Kučerovou, Kateřinu Komm a Ivana Pinkavu, v případě médií o grafiku, sochu a fotografii. Do podcastu MišMaš Art přijali pozvání dva z vystavujících umělců: sochařka Kateřina Komm a fotograf Ivan Pinkava.

Máša Pivovarová s nimi bude mluvit nejen o zmíněné výstavě a její instalaci, ale i o paměti, tělesnosti nebo o vlivu starých evropských kultur na jejich tvorbu.